Krejčí: Serenáda pro orchestr, Symfonie č. 2 in Cis*
Pauer: Koncert pro fagot a orchestr
Karel Bidlo – fagot, Česká filharmonie, Karel Ančerl. Produkce: Jana Gonda, Vít Roubíček a Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1957, 1956, 1963. Vydáno: 2005. TT: 67:46. AAD mono, ADD Stereo*. 1 CD Supraphon SU 3697-2 001.
Album přináší tři půvabná díla českého neoklasicismu, přesto není stylově jednotvárné. Oba skladatelé si totiž počínají dosti odlišně, zároveň však zcela v duchu zásad takzvaného „Manifestu neoklasicismu“, jak jej v roce 1928 zformuloval mladičký Iša Krejčí. V jeho závěru píše: „Jde jen o to, aby i moderní umění dovedlo plně se napojiti dobou a vytvořiti díla právě tak dobově aktuelní, ba populární, jako absolutně hodnotná.“ Išovi Krejčímu se to nejen podařilo, ale je mu to vcelku i přiznáváno. Zatímco Jiří Pauer je dnes pro mnohé spíše tím, který se v minulém režimu „napájel dobou až příliš“, přičemž se pak právě tak zjednodušeně odsuzuje i jeho dílo. Dobře, že editoři ančerlovské edice hráčsky i posluchačsky vděčný Fagotový koncert zařadili; věřím, že by se přimlouvali i oba jeho skvělí interpreti, Karel Bidlo a Karel Ančerl . K tomuto koncertu ještě zpřesňující doplněk k jinak kvalitnímu průvodnímu textu: sice se jedná o Pauerovu absolventskou práci ve třídě Pavla Bořkovce z roku 1949, avšak na této nahrávce z roku 1956 je zaznamenána již přepracovaná podoba díla z roku 1952, tedy z doby krátce před koncertním nastudováním díla K. Bidlem, ČF a K. Ančerlem.
Ančerlovy nahrávky všech uvedených děl jsou známé, dříve již komentované a dodnes myslím nepřekonané. Jejich reedice potěší vylepšenou zvukovou kvalitou (v rámci možností, vyjma 2. symfonie jsou snímky ještě mono) a již pochválenou dramaturgií. Luxusu „zlaté edice“ odpovídá i obsáhlý booklet, elegantně vybavený fotografiemi. Avšak zřejmě tím, že byl koncipován s ohledem na edici jako celek, se pak trochu pozapomnělo na specifičnost jednoho konkrétního CD. Vzhledem k značnému celkovému rozměru textů se mi zdá trochu paradoxní, že se (byť jen z jedné dvou vět) nedozvíme, že Karla Ančerla k oběma prezentovaným skladatelům pojily dlouholeté osobní vztahy – pracovní, umělecké i přátelské. Nebo se to spíš nehodí připomínat?
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 67:46
Body: 4 z 6
