Libuše Domanínská, Barbara Robotham – soprán, Marie Mrázová – mezzosoprán, Ivo Žídek, Gerald English – tenor, Dalibor Jedlička – bas, Zdeněk Kožina, Ján Marcol, Peter Toperczer, Arnošt Wilde – klavír, Pražský filharmonický sbor, sbormistr Josef Veselka, Česká filharmonie, Karel Ančerl. Produkce: Vít Roubíček. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1964 – 1967. Vydáno: 2004. TT: 65:44. ADD. 1 CD Supraphon SU 3692-2 211.
Ančerlovy nahrávky Stravinského ze šedesátých let patřily k tomu nejlepšímu, co on sám a s ním Česká filharmonie kdy natočili. Myslím, že i v několika desítkách snímků „zlaté edice“ budou představovat do jisté míry centrum. Ančerlovu interpretaci charakterizuje vlastnost, kterou bych nazvala „ukázněnou živelností“. Jakkoli tvoří kázeň a živelnost protiklady, mohou se i navzájem doplňovat a Ančerl věděl, jak toho docílit, má-li se proměnit notový zápis ve znějící hudbu. Ve Svatbě vytvořili vokální sólisté, Pražský filharmonický sbor (PFS) , čtyři klavíristé a bicí sekce České filharmonie realistickou hudební scénu svatebního rituálu, dnes bychom však asi žádali lepší vypracování ruské výslovnosti. Zvláště působivé je provedení Kantáty . Vznikla v bezprostředním sousedství Života prostopášníka a její neoklasické idiomy ve spojení s anglickým textem na hudbu opery silně upomínají. Skvělí jsou zde oba sólisté, Barbara Robotham s temně zabarveným sopránem a Gerald English s bez námahy znějícím lehkým tenorem. Ve Mši se představil v nejlepším světle PFS, jednotlivé hlasové skupiny jsou vyrovnané a sbor je zvukově vyvážený i jako celek. Nahrávku doprovází čtyřjazyčná (A, N, F, Č) textová příloha u Svatby (ruština, v níž se zpívá, však bohužel chybí) a latinský text Mše.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 65:44
Nahráli: Libuše Domanínská, Barbara Robotham – soprán, Marie Mrázová – mezzosoprán, Ivo Žídek, Gerald English – tenor, Dalibor Jedlička – bas, Zdeněk Kožina, Ján Marcol, Peter Toperczer, Arnošt Wilde – klavír, Pražský filharmonický sbor, sbormistr Josef Veselka, Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 5 z 6
