úterý, 23. duben 2013

Justus Hermann Wetzel - Nachklang

Napsal(a) 

Justus Hermann Wetzel - Nachklang Justus Hermann Wetzel - Nachklang

Olivia Vermeulen – mezzosoprán, Peter Schöne – baryton, Liana Vlad, Eduard Stan – klavír. Text: A, N. Nahráno: 5/2011 Siemens-Villa Berlin. Vydáno: 2012. TT: 69:19. DDD. 1 CD Genuin GEN 12223.

Nestydím se přiznat, že jsem na bookletu nahrávky písní nazvané tak případně „Dozvuk“ jméno Justus Hermann Wetzel (1879–1973) viděla poprvé. Přitom byl ještě stále současník i mé generace, měl jen tu smůlu dlouhověkých, kteří tvorbou zůstali kdesi v dobách svého mládí. Při prvním poslechu si připomeneme písně mladého Richarda Strausse, Hanse Pfitznera, ještě spíše však Hugo Wolfa – tento svůj vzor Wetzel nezapře. K jeho padesátinám se sice kdysi konaly oslavy a vycházely články, ale nástup nacismu pro něj znamenal konec jedné etapy a začátek pohnutých let života. Wetzel se odmítl rozvést se svou židovskou manželkou, byl propuštěn z pedagogického místa na Státní akademii církevní hudby v Berlíně, jeho díla se nesměla hrát a následovaly další šikany; pokusy o emigraci do Švýcarska selhaly. Wetzel si odjakživa cenil poezii Hermanna Hesseho a celá řada jeho písní na texty tohoto básníka vznikla v době, kdy byla skladatelova manželka roku 1943 vězněna gestapem. Rose Wetzel sice propustili, brzy nato však zničily byt rodiny v Düsseldorfu spojenecké bomby a skladatel přišel o značnou část svých rukopisů. Po válce mu bylo nabídnuto místo profesora kompozice na Vysoké hudební škole v Berlíně-Charlottenburgu, ale u generace inklinující k avantgardě nenašel Wetzel odezvu. Poslední čtvrtstoletí života trávil ve svém vlastním uzavřeném světě u Bodamského jezera. Jeho pozůstalost je dnes v Berlíně, Wetzelova dcera založila jménem svého otce nadaci, která přiděluje stipendia mladým zpěvákům, propagujícím Wetzelovu písňovou tvorbu. Dvacet devět písní tohoto CD na texty Hermanna Hesseho, Josefa Eichendorffa, Maxe Dauthendeye, Heinricha Heineho, Goetha, Mörikeho a Conrada Ferdinanda Meyera v krásné intepretaci Olivie VermuelenPetera Schöneho se nabízejí k zastavení a zamyšlení, zní jako milý pozdrav minulých časů, kdy básníkovo slovo, melodie, harmonie a cit něco znamenaly.

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.