sobota, 12. listopad 2011

Jules Massenet - Hérodiade

Napsal(a) 

Jules Massenet - Hérodiade Jules Massenet - Hérodiade

Andréa Guiot – soprán, Mimi Aarden – mezzosoprán, Guy Fouché – tenor, Charles Cambon – baryton, Orchestre et Choeurs de la Radio Hollandaise, Albert Wolff – dirigent. Text: A, F. Nahráno: 1957. Vydáno: 2010. TT: 76:27, 74:02. ADD digitally remastered. 2 CD Malibran CDRG 191.

Jules Massenet patřil k nejplodnějším operním autorům 19. století. Jeden čas se hovořilo přímo o „massenetovské módě“ a obstál i vedle Richarda Wagnera – než díla tohoto francouzského romantika razantním nástupem začali z jevišť vytlačovat veristé (Wagner jim odolal). Ze čtyřicítky Massenetových oper se dnes soustavněji uvádějí tak tři, čtyři, a v řadě případů je to škoda. Hérodiade je v pořadí vzniku patnáctá, premiéru měla roku 1884. Nemyslím si, že by neměla šanci vedle Straussovy Salome se shodným námětovým východiskem. Straussova Salome je živočišná, Massenet je vždy francouzsky elegantní a důstojný. Jeho deklamační vokální linka těží z minimálních prostředků, někdy je to skutečně jen několik intervalů, na nichž je postavena celá opera, a přesto má hudba tah, je skvěle, avšak úsporně instrumentovaná, čímž je laskavá ke zpěvákům. Úlitbou dobovému žánru je zařazení scény „exotických tanců“ (Egypťanů, Babyloňanů, Gallů, Féničanů), pro tehdejší jeviště velká příležitost k přehlídce kostýmů. Nahrávka z pozoruhodné edice labelu Malibran je vydána k poctě představitelky Salome, letos třiaosmdesátileté Andréy Guiot . Legendami jsou také další účinkující snímku – Mimi Aarden (Hérodiade), Guy Fouché (Jean), Charles Cambon (Hérode) a další, kteří se na nahrávce z roku 1957 podílejí. Požitek ze snímku je tedy dvojí – z poznání málo hrané Massenetovy opery (škoda, že edice nevybavuje snímky librety) a z umění historické generace pěvců. Otázku, proč mají digitalizované starší snímky zhusta mnohem lepší kvalitu, než nové, pořízené nejmodernějšími technologiemi, nedokážu ovšem zodpovědět; že by to bylo tím, že obyčejné ucho dobrých zvukových režisérů mělo přece jen víc „rozumu“, než vychýlení ručiček a blikání světýlek na přístrojích?

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.