středa, 23. listopad 2011

Jules Massenet - Esclarmonde

Napsal(a) 

Jules Massenet - Esclarmonde Jules Massenet - Esclarmonde

Joan Sutherland (soprán), Giacomo Aragall (tenor), Huguette Tourangeau (mezzosoprán), Clifford Grant (bas), Louis Quilico (baryton), National Philharmonic Orchestra, John Alldis Choir, Finchley Children‘s Music Group, dirigent Richard Bonynge. Nahráno: 7/1975, Londýn. Vydáno: reedice 2011. TT: 71:43, 43:21, 40:48. 3 CD Decca 478 3049 (Universal Music).

Jestliže se londýnská firma Decca rozhodla znovu vydat legendární nahrávku Massenetovy zřídka uváděné opery Esclarmonde, kterou roku 1975 pořídil Richard Bonynge , je to sice v případě tak výjimečného kompletu správné, ale vzhledem k jeho dostupnosti ve dvou jiných edicích z let 2004 a 2006 by byla mnohem užitečnější reedice jiné velké Bonyngovy massenetovské nahrávky, Krále lahorského (1979), která, jakkoli hvězdně obsazená, vyšla pouze jednou a dnes je téměř zcela nedostupná. (Obdobně zapadlé jsou naprosto nepochopitelně i některé další jeho nahrávky u Deccy, například první Puritáni , Hamlet či Montezuma , zatímco jiné se na trhu vyskytují i ve třech edicích.) Bonynge zasvětil život studiu a popularizaci méně známých francouzských a italských oper, přičemž pro mnoho z nich znamenaly jím řízené nahrávky s jeho manželkou, famózní australskou koloraturní sopranistkou Joan Sutherland , jevištní renesanci. Sám Bonynge označil Esclarmonde za svůj největší úspěch – stejně jako skladatel! Massenet napsal titulní part pro mladou americkou sopranistku Sibyl Sanderson, kterou, stejně jako dobové pařížské publikum, velmi obdivoval. Role Eslarmondy se vyznačuje extrémními nároky na techniku, především délku frází a koloraturní virtuozitu, jejíž spojení s dramatickými efekty roli od počátku vylučovalo z repertoáru většiny světových pěvkyň. Vystoupení Joan Sutherland znamenalo nejen znovuoživení jednoho díla, ale i jeden z vrcholů pěveckého umění 20. století. Pod Bonyngovým vedením se Sutherland v 60. letech specializovala na belcantový repertoár, přibývající léta jí však nepřipravila osud pro koloraturní sopranistky typický, tedy úpadek slávy vlivem ztráty lesku a virtuózních možností hlasu – v padesáti sice samozřejmě nezpívala s dřívější lehkostí, zmohutnění hlasu však díky výjimečné technice dokázala využít pro přechod k dramatičtějšímu repertoáru. Sutherland totiž neměla, na rozdíl od (spíše komorních) pěvkyň jako Alarie či Streich, jen dokonalé bel canto, ale též velký, silný hlas, díky němuž se prosadila v rolích jako Norma, Anna Boleyna nebo Turandot. „Hlas století“, řekl o ní „její“ Luciano Pavarotti, „absolutní vrchol možností lidského hlasu“, prohlásila Renée Fleming. Bonynge obsadil i ostatní role vynikajícími pěvci, mezi nimiž září kanadsko-francouzská mezzosopranistka Huguette Tourangeau , kterou od mládí systematicky vedl a obsadil v řadě svých nahrávek, a Španěl Giacomo Aragall , jehož hlas José Carreras nazval nejkrásnějším z celé jejich generace. Aragallův lyrický tenor se s úchvatnou lehkostí v duetech pojí s hlasem Sutherland – jejich souznění, všude podepřené tradičně bezchybným, dokonale vyváženým Bonyngovým vedením orchestru, by si žádný milovník opery neměl nechat ujít!

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.