pondělí, 12. listopad 2012

Jules Massenet - Don Quichotte

Napsal(a) 

Jules Massenet - Don Quichotte Jules Massenet - Don Quichotte

Ferruccio Furlanetto – baryton, Anna Kiknadze – mezzosoprán, Andrej Serov – basbaryton, Orchestr Mariinského divadla, Soubor sólistů Mariinské akademie mladých zpěváků, Valerij Gergiev – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: Koncertní síň Mariinského divadla, 27.–29. 5. 2011. Vydáno: 2012. TT: 65:34, 46:00. SACD. 2 CD Mariinsky Maro 523.

Opera Don Quichotte Julese Masseneta není tolik populární a často uváděná jako jeho Manon, a je to vlastně škoda. Můžeme na ní obdivovat, s jak střídmými prostředky se skladatel vypořádal s charakteristikou hlavních postav, jak buduje strukturu celé opery v zásadě na několikatónovém motivu titulního hrdiny, jak se pohybuje mezi operou a hudebním dramatem. V powagnerovské době už byl rozdíl mezi oběma směry obecně zažitý a někteří skladatelé se pokoušeli o jejich sblížení; aby se z hudebního divadla nevytratil zpěvák, a přesto zůstal sdělovaný příběh dramaticky věrohodný. Don Quichotte potřebuje především titulního hrdinu, sonorní baryton, pro jeviště působivý zjev. Ferruccio Furlanetto splňuje obojí, i když zde – ve studiové nahrávce – může uplatnit jen jeden z těchto předpokladů. Pozvání k účasti na nahrávce Mariinského divadla barytonisty světoznámého jména mělo jistě propagační účel, i když není pochyb, že by se na domácí scéně vhodný představitel rovněž našel. Ostatní účinkující jsou místní – Andrej Serov jako Sancho Panza tvoří k vážnému Quichottovi žádoucí kontrast. Anna Kiknadze jako Dulcinea využívá svých „španělských“ zkušeností (je vítězkou ceny za zarzuelu v Operalia 2002). Cervantesův hrdina je symbol, a jakkoli se skladatelům 19. století vytýká, že při zhudebnění literárních námětů zplošťovali a zjednodušovali, Massenetův Don Quichotte svou hloubku má, jen ji umět prezentovat, a to se Valeriji Gergievovi , sólistům, sboru (Soubor sólistů Mariinské akademie mladých zpěváků ) i Orchestru Mariinského divad la podařilo.

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.