pátek, 30. září 2011

Joyce Di Donato - Diva Divo

Napsal(a) 

Joyce Di Donato - Diva Divo Joyce Di Donato - Diva Divo

(Massenet, Mozart, Gluck, Rossini, Gounod, Berlioz, Bellini, Strauss)

Joyce Di Donato – mezzosoprán, Orchestre et Choeur de l’Opéra National de Lyon, Kazushi Ono – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: 9/2010, Auditorium de l’Orchestre National de Lyon. Vydáno: 2011. TT: 80:41. DDD. 1 CD Virgin Classics 50999 641986 0 6 EMI.

Dráždivě tajemnou sexualitou a napětím mezi mužským a ženským principem naplnila svůj operní recitál americká mezzosopranistka Joyce DiDonato . Je to koncept, který není rozhodně nový. Podobný model volí občas leckteré její kolegyně – například Jennifer Larmore, Vesselina Kasarova, Anne Sofie von Otter, Magdalena Kožená, Dagmar Pecková. Cecilia Bartoli to pak pojala v posledních letech dokonce velmi důsledně, koncepčně, s příběhem. DiDonato se stylově rozkročila, takže vztah „Bohyně – Božský“ zde sice začíná u Glucka (La clemenza di Tito ) a Mozarta (La clemenza di Tito , Figarova svatba ), ale stěžejní jsou pro ni evidentně Massenet (Arianne , Cendrillon, Chérubin ), Rossini (Lazebník sevillský , La cenerentola ), Gounod (Faust ), Bellini (I Capuletti e i Montecchi ) a Richard Strauss (Ariadne auf Naxos ).

Je to obdivuhodná umělkyně. Není sice tak instrumentálně virtuózní a výrazově expresivní jako Bartoli, ale její projev je také působivý – zajímavě zabarveným mezzosopránem, stylovou přesností, obdivuhodnou prací s detailem, lehkostí a až nečekanou mírou elegance. Osobně se mi nejvíce líbila její interpretace Berlioze a Masseneta. Dirigentem skvěle připravený byl orchestr; některé barevné plochy hlavně ve francouzské hudbě byly mimořádné.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.