úterý, 4. listopad 2008

Joseph Jongen - Klavírní kvartet op. 23, Trio op. 30

Napsal(a) 

Joseph Jongen - Klavírní kvartet op. 23, Trio op. 30 Joseph Jongen - Klavírní kvartet op. 23, Trio op. 30

Ensemble Joseph Jongen. Produkce: Alessandra Galleron a Nicolas de Béco. Text: A, N, F. Nahráno: 15. - 18. 5. 2003, Studio The Right Place Brusel. Vydáno: 2003. TT: 78:83. DDD. 1 CD Cypres CYP 1638 (distribuce Euromusica).

Stále je co objevovat, nejen v hluboké minulosti, ale i v době zcela nedávné. Rodák z Lutychu Joseph Jongen (1873 - 1953) byl za života přehlížen jako skladatel, žijící mimo svůj vlastní čas, a po smrti zcela zapomenut, dokud jej koncem devadesátých let minulého století neobjevilo několik vydavatelů téměř najednou. Na něm a na podobných osobnostech se potvrzuje, že romantismus dávno není mrtev, že posluchačům v hudbě stále stačí tonální harmonie, melodické nápady a přehledná forma. V mládí ovlivněn Wagnerem a hudebně vychováván Vincentem d`Indym působil Jongen ve zralých létech přes patnáct let jako ředitel konzervatoře v Bruselu a napsal kolem sto dvaceti převážně instrumentálních skladeb. Nikdy nepatřil a nechtěl patřit k novátorům a dějiny hudby 20. století budou také díky jemu a jemu podobným muset uznat, že stylová pluralita tohoto období byla ještě mnohem vrstevnatější, než připouštíme. Klavírní kvartet op. 23 je z roku 1902, Trio op. 30 z roku 1907. Trio je pro neobvyklé obsazení: na místě violoncella je viola, part určený Jongenovu příteli a kolegovi v komorní hře, violistovi Lionelu Tertisovi. Jongen byl sám klavírista a jeho praktické zkušenosti i spolupráce s dalšími instrumentalisty mu dovolily dané nástrojové obsazení barevně i technicky využít. Je to hudba naplněná a snad místy až přeplněná myšlenkami (především kvartet), zvukově bohatá, hlásící se k hudebnímu světu Césara Francka i Ravela. Obstojí vedle nich a komorní repertoár může dobře obohatit.

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.