pondělí, 18. listopad 2002

Joseph Haydn: Klavírní sonáty G dur Hob. XVI:6, e moll Hob. XVI:34, Es dur Hob. XVI:28, D dur Hob. XVI:24, Andante a variace f moll pro kl

Napsal(a) 

booklet booklet
V poměrně rozsáhlé diskografii Alaina Planése je Joseph Haydn jediným představitelem klasicismu. V daleko větší míře se tento francouzský pianista věnuje hudbě 19. století, přičemž mezi jeho nahrávkami dominuje dílo Franze Schuberta. Planésův osobní sklon k romantismu se zvláštním způsobem promítá i do jeho přednesu Haydnových klavírních skladeb. První, čím PlanÉs zaujme, je překrásný a jemně modelovaný tón (tady se zřejmě spojuje kvalita pianisty, výborného Steinwaye i zvukové techniky), plastické, nesmírně barevné pojetí a zvláštní lyrizující ("schubertovský") přístup, patrný především v PlanÉsově interpretaci mladších Haydnových skladeb. Jeho hra upoutá také pianisticky zodpovědným přístupem ke skladatelovu zápisu - v tématu Variací Planés poctivě rozlišuje předepsané ostré staccato od staccata obyčejného, stejně poctivě (a odvážně) hraje jeho levá ruka ostré staccato v doprovodu Adagia Sonáty D dur. Na mnoha místech překvapí Planés variováním repetice či vloženou vlastní kadencí. V úvodní Sonátě G dur z roku 1760, nejstarší skladbě na tomto CD, lze obdivovat PlanÉsovu vynikající "scarlattiovskou" techniku, jeho jiskřivou a zřetelnou ornamentiku a husté vyrovnané trylky. Ale už ve volné větě této sonáty si uvědomíme Planésův poněkud "romantizující" přístup k agogice. Některá jeho rubata či tempové změny jsou na samé hranici únosnosti. A rytmické nepřesnosti na počátku druhého tématu Variací působí až školácky. Zarážející je, že k těmto rytmickým "úletům" dochází nejen v tématu, ale na stejném místě i ve všech variacích, a že tedy není vyloučeno, že jsou vědomé. Bylo by zajímavé slyšet Planésovo zdůvodnění. I když díky velmi citlivému a muzikálnímu přístupu vyznívá Planésův Haydn vždycky zajímavě, zastánci stylového přístupu budou mít k němu zřejmě výhrady.

Vydavatel: Harmonia Mundi France / Classic

Stopáž: 73:17

Nahráli: Alain Planés - klavír

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.