sobota, 12. březen 2005

Joseph Haydn: Die Schöpfung

Napsal(a) 

booklet booklet
Gundula Janowitz, Fritz Wunderlich, Hermann Prey, Kim Borg, Gerhard Steeger - cembalo, Oskar Peter - varhany, Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde Wien, Reinhold Schmid - sbormistr, Wiener Philharmoniker, Herbert von Karajan. Produkce: Salzburger Festspiele. Text: A, N, F. Nahráno: live, 29. 8. 1965, Festspielhaus Salzburg. Vydáno: 2004. TT: 38:20 + 66:42. ADD. 2 CD Deutsche Grammophon 474 955-2 (Universal Music). Haydnovo oratorium Stvoření bylo na přelomu 18. a 19. století snad nejhranějším oratoriem vůbec, alespoň v německy mluvícím světě. Jeho obliba nesouvisela pouze s renomé skladatele samotného, ale také s proměnou vztahu k náboženské oblasti, jakou přineslo osvícenství. Haydn ve Stvoření vytvořil svého druhu hudební drama, plné dějového napětí i spočinutí v meditaci, zvukomalebných a tónomalebných efektů i - a to rozhodně ne v poslední řadě - krásných melodií; který tenorista by rád neprokázal své umění i jen v tříminutovém recitativu Uriela In vollem Glanze steiget die Sonne . Fritz Wunderlich byl pro Uriela ideálním představitelem. Ideál ovšem naplňují i ostatní sólisté: Gundula Janowitz (Eva, Gabriel), Hermann Prey (Adam) a Kim Borg (Rafael). Karajanovo nastudování uzavíralo cyklus jím na festivalu provedených duchovních děl, jenž začínal roku 1957 Brahmsovým Německým requiem . Stvoření dirigoval Karajan v Salcburku ještě v letech 1977 a 1982. Jak však stojí v bookletu, ve srovnání s nimi mělo provedení v roce 1965 zvláštní význam. Především se jednalo o prezentaci jedinečného souznění Karajana s vídeňským Pěveckým sborem Společnosti přátel hudby , jehož byl od konce války uměleckým vedoucím. Měl k dispozici orchestr Vídeňských filharmoniků , jenž je "i v největším obsazení schopen komorního projevu a jehož technická a zvuková kultura má ideální předpoklady pro Haydnovu tónomalebnou hudbu." Provedení Haydnova Stvoření tehdy v superlativech opěvovala i ona část kritiky, jež mu (a zejména jeho festivalové politice) nebyla zvlášť nakloněna; psalo se o "chvalozpěvu" a "zázraku stvoření", o tom, že Karajan dokázal "přesně vystihnout Haydnovu hudbu pohybující se mezi přísným slohem a naivitou, transparentně podat "chaos" i "prudké bouře", "ohnivé blesky" a "burácení hromu", "lehounké sněhové vločky" i "zurčící potok". Nebyli jsme při tom, při nahrávce si to však lze skutečně představit.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 38:20 + 66:42

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.