čtvrtek, 13. srpen 2009

Joseph de Bologne de Saint-George - Intégrale des Concertos pour violon

Napsal(a) 

Joseph de Bologne de Saint-George - Intégrale des Concertos pour violon Joseph de Bologne de Saint-George - Intégrale des Concertos pour violon

Miroslav Vilímec - housle, Plzeňská filharmonie, František Preisler. Text: F, A, N. Nahráno: Studio Radio Pilsen, 1996 - 2006. Vydáno: 2006. TT: 72:34, 59:42, 70:25, 76:36, 56:02. DDD. 5 CD Avenira Stiftung AV 276012-6.

Bohužel až teď se dostávám k tomu, abych napsal o jednom pozoruhodném projektu pozoruhodného vydavatele. Ve švýcarském Luzernu sídlí nadace Avenira, jež podporuje kulturně společenské projekty z oblasti filozofie, sociologie, literatury, muzikologie a podobně a navíc vydává zajímavé nahrávky. Například Nové Vlachovo kvarteto natočilo smyčcové kvartety Španěla (nebo spíše Baskičana?) Juana Crisóstoma de Arrigy, nicméně středobodem vydavatelských aktivit Aveniry byl doposud afro-francouzský skladatel, houslista, šéf orchestru, skvělý šermíř, velitel brigády, kapitán francouzské národní gardy po roce 1789 a policejní inspektor Joseph de Bologne de Saint-George. Už pouhé vyjmenování jeho odborností naznačuje, že měl velmi pestrý, bouřlivý život - ideální námět pro román dumasovského střihu. Začal údajně v roce 1745 (některé prameny uvádějí 1739 nebo 1748) v Guadaloupe na francouzských Antilách a skončil 1799 v Paříži. Co se týká houslí, tak prý byl skvělým virtuosem s tak krásným tónem, že už kvůli tomu měly ženy v tehdejších francouzských salonech chuť se mu oddat. Navíc to byl pohledný muž atletické postavy s exotickou fyziognomií - syn Afričanky a původně nizozemského protestantského kolonisty. Rytíř Saint-George je autorem například několika comédií musical, jež napsal pro pařížskou Comédii italienne, symfonií, klarinetového koncertu nebo sonát pro cembalo a housle, nicméně obsahově nejzajímavější jsou jeho houslové koncerty. V gramofonových katalozích to není neznámé jméno. Existuje několik velmi či méně dobrých nahrávek houslových koncertů, z nichž nejlepší jsou čtyři: Jean-Jacques Kantorow (Arion), Le Archets de Paris, různí sólisté (Calliope), Stéphanie-Marie Degand, Le Parlement de Musique (Assai) a Tafelmusik, Jeanne Lamon (Sony). Vždy se však jednalo o výběr. V roce 2006 se završil projekt Miroslava Vilímce a nadace Avenira vydala komplet všech 14 koncertů.

Hudba Saint-George, jenž byl žákem Francoise-Josepha Gosseca (1734-1829) a Antonia Lolliho (1725-1802), stojí někde mezi mannheimskou školou a Mozartem. Když se však zaposloucháte do volných vět, neboť právě tam je jádro sdělení, tak uslyšíte mihotavé názvuky preromantismu. Recenzovaný projekt není zajímavý jen tím, že je kompletem, ale i hrou sólisty. Když odhlédnu od maličkých nepřesností v intonaci, což je v rámci několika hodin hudby nepodstatné, tak je brilantní (včetně skvělých, velmi stylových kadencí) a tónově podmanivá. Jediná výtka by mohla směřovat k vibrátu, jež je dle mého mínění používáno více, než bylo vždy nutné. Překvapivě dobrý výkon podal plzeňský orchestr. Není sice stylově průzračný, ale je to pojetí, jež se i bez patriotismu dá akceptovat. Zpočátku jsem měl problém přijmout zvukové sejmutí, které navozuje virtuální pocit velkého sálu s vydatným dozvukem, protože si myslím, že není pro tuto hudbu ideální, ale zvykl jsem si. Když posloucháte tuto hudbu delší hudbu, tak vás "vtáhne do hry". Miroslav Vilímec vytvořil projekt hodný pozornosti, jenž se vyrovná výše zmíněným titulům.

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.