Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Tomáš Netopil. Produkce: Petr Vít. Text: Č, A, N, F. Nahráno: live, 23-24. 10. 2007, Smetanova síň, Praha. Vydáno: 2008. TT: 69:36. DDD. 1 CD Supraphon 3941-2.
První deska Tomáše Netopila u Supraphonu potvrzuje všechny dobré reference i dojmy z koncertů a vzbuzuje velká očekávání, kam bude talentovaný dirigent směřovat – i velká přání, aby s našimi orchestry pracoval častěji než dosud. Jsem velmi rád, že nahrávka se Symfonií E dur Josefa Suka a dvěma symfonickými básněmi Antonína Dvořáka působí stejně dobře, jako živý koncert, na kterém byla pořízena. A vzhledem k tomu, že času na zkoušky nebylo o moc víc než obvykle, je výsledek až neuvěřitelně dobrý. Jde o teprve druhou nahrávku Sukovy symfonie, kterou složil v pětadvaceti letech. Na dlouho jediné nahrávce z roku 1982 hraje dvaapadesátiletý Václav Neumann tento Sukův symfonický prolog skoro spíš jako Epilog. Nejde jen o to, že má o něco pomalejší tempa, ale v jeho přístupu je víc těžkopádnosti, symfonického patosu nebo jinak řečeno více vrásek a prožité bolesti, stáří. A až díky této Netopilově nahrávce si posluchač uvědomí, co této hudbě opravdu sluší. Všechna témata tu znějí se zvláštní jiskrou a elegancí, výraz je lyrický a zároveň jemně noblesní. Rozdíl starší a nové nahrávky přitom nelze svádět jen na rozdíl věku dirigentů. Neumann má náskok studiové nahrávky a o něco lepšího zvuku České filharmonie, pokud se na to díváme z celkového pohledu – přesto se moc nevěnuje detailům a spoléhá na jednolitý symfonický tok. Netopil i na této živé nahrávce mnohem čitelněji odděluje hlasy, podtrhuje některá místa drobnou a přesně odhadnutou změnou tempa, jednotlivé hudební plochy člení přehledně, čitelně a s ohledem na stavbu celku. Raná, ale přesto dost důmyslně komponovaná partitura tu nikde netěžkne, je živá a velmi přesvědčivě muzikální. Pro debut mezi nahrávkami si snad nelze přát víc. A jak krásně by všechno znělo, kdyby u nás orchestry mohly zkoušet tak dlouho jak je třeba. Co může chybět v kvalitě zvuku samotného, je tentokrát vyváženo hudební přesvědčivostí koncepce. A dá se to říci i u Dvořákových koncertních předeher, kde je konkurence nesrovnatelně větší. V předehře V přírodě začíná vše z naprostého klidu v postupné gradaci, Karneval naopak začne v krajně rychlém tempu a podtrhne se kontrast střední části. Podle staré anekdoty, kterou lze říkat o všech našich orchestrech, dovede Symfonický orchestr FOK zahrát skvěle, když o něco jde, jenom zatím nikdy o nic nešlo. A tak je potěšitelné, dostane-li člověk do ruky novou nahrávku, na které od prvních taktů o něco jde.
Body: 5 z 6
