pondělí, 4. září 2006

Josef Suk, Rudolf Firkušný: Dvořák, Janáček, Brahms, Beethoven

Napsal(a) 

Josef Suk, Rudolf Firkušný: Dvořák, Janáček, Brahms, Beethoven Josef Suk, Rudolf Firkušný: Dvořák, Janáček, Brahms, Beethoven

Josef Suk - housle, Rudolf Firkušný - klavír. Produkce: Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: live, MHF Pražské jaro, Dvořákova síň Rudolfina, 18. 5. 1992. Vydáno: 2005. TT: 70:24. DDD. 1 CD Supraphon SU 3857-2.

Společný koncert dvou legend, emigrací desítky let upíraného Rudolfa Firkušného a vpravdě národního Josefa Suka , byl v roce 1992 jedním z hlavních magnetů Pražského jara. Oba umělci ve vrcholné formě, za sebou zkušenosti celé své kariéry, byli prosti jakéhokoliv falešného afektu a pouze po svém se podělili s lidmi v sále o krásu z hudby. Z českého prostředí zvolili přirozeně dvojici Dvořák - Janáček (Sonatina pro housle a klavír G dur op. 100 B 183 a Sonáta pro housle a klavír ), z evropského kontextu linii Beethoven - Brahms (Houslová sonáta č. 10 G dur op. 96 a Houslová sonáta č. 3 d moll op. 108 ), které dali romantický vzlet. Impresivní sukovské pojetí je jasně vyprofilované, pastózně rozmáchlé a vzbuzuje velký respekt. Rudolfinský Steinway pod rukama Rudolfa Firkušného doslova zpíval. Prapodstatou tohoto záznamu je melodická linie, jedno jestli niterná v Sonatině nebo expresivní v Janáčkovi. Právě jeho Sonáta je pro mě vrcholem nahrávky, jež vznikla šťastným řízením osudu díky firmě BVA International, tedy z původního videozáznamu. Její zásluhou máme dokument o jednom z významných okamžiků dějin Pražského jara po roce 1989.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 70:24

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.