Tak jako řada jiných souborů a institucí, i Český rozhlas sahá do svých archivů a vydává v reedici nahrávky svého kmenového souboru. Ne vždy však takovéto znovu oživené nahrávky přinášejí milé překvapení či objev něčeho neprávem zapomenutého. V případě tohoto sukovského CD se překvapení též nekoná. Ale nutno zdůraznit, že rozhodně ne kvůli samotné hudbě Josefa Suka. První skladba
Jaro (1902) je původně napsána pro klavír a v tomto obsazení je skutečně ojedinělým klavírním cyklem. V instrumentaci Anatola Provazníka a Pavla Dědečka, jak je uvedená na tomto CD, zní cyklus až naivně, zvlášť, když je první věta poněkud rozpadlá a falešná. Druhá skladba na CD,
Pohádka léta , je však již zcela Sukovým dílem. Vznikla v letech 1907-1909 jako druhý díl obrovské tetralogie (
Asrae l,
Pohádka léta ,
Zrání a
Epilog ). Temná atmosféra i hudební motivy z Asraela, který byl poznamenán okolností smrti Dvořáka a manželky Otylky, zní nejvíce v první větě. Bohužel celistvost mohutného orchestru je někdy narušena příliš ostrým zvukem některé ze skupin, zvláště žesťů. To je však samozřejmě i otázka doby pořízení záznamu. Celý monumentální orchestrální cyklus se vyznačuje mistrovskou instrumentací a zvláštní tesklivostí a melancholií. Krásná je část
Slepí hudci , kde se "rozezpívají" dva anglické rohy za doprovodu harfy.
Dlouholetý šéf SOČRu Josef Hrnčíř řídí orchestr na této nahrávce solidně, ale nedovádí ho k výjimečným výkonům. "Sukovská" nahrávka by mohla být zajímavým vývozním artiklem, ale otázka je, zda edice Radioservis má takové ambice, nebo je pouze prezentací obrovských rozhlasových fondů. V prvním případě by však nahrávka musela být vybavena přinejmenším slušnějším bookletem, ne pouhým stručným romantickým, dávno překonaným výkladem, nebo spíše popisem Sukových děl (komentáře Josefa Hrnčíře - proč ne, pokud by však samy byly chápány jako dobová reflexe).
Vydavatel: Radioservis
Stopáž: 69:03
Body: 3 z 6
