sobota, 26. březen 2011

Josef Suk - Asrael, Smuteční symfonie c moll op. 27

Napsal(a) 

Josef Suk - Asrael, Smuteční symfonie c moll op. 27 Josef Suk - Asrael, Smuteční symfonie c moll op. 27

Česká filharmonie, sir Charles Mackerras . Text: Č, A, N, F. Nahráno: live, 5. – 6. 4. 2007, Rudolfinum, Praha. Vydáno: 2011. TT: 60:01. DDD. 1 CD Supraphon SU 4043-2.

Nemohlo být symboličtějšího a důstojnějšího završení a uzavření souboru nahrávek sira Charlese Mackerrase u vydavatelství Supraphon, než vydání nahrávky právě tohoto Sukova díla! Není dirigentovou poslední, vznikla na koncertě České filharmonie už v roce 2007, nicméně po dvou souborech jeho nahrávek s díly Smetany, Dvořáka, Janáčka a Martinů, jež byly vydány brzy po jeho smrti v roce 2010, nemohl Supraphon svůj mackerrasovský katalog uzavřít titulem přesvědčivějším. Dílo má své vlastní osudy, a to jak vlastním vznikem, tak i jeho prováděním a především nahráváním na hudební nosiče. Okolnosti vzniku jsou známé. Vlastní kompozice vyplynula ze dvou těžkých životních ztrát, jež mladého skladatele v krátké době po sobě postihly. Nejprve zemřel jeho učitel a tchán Antonín Dvořák – to byl první impuls k vzniku této nevšední partitury! Posléze umírá i Sukova sedmadvacetiletá žena. Partitura se mění, rozšiřuje o další bolestné pasáže, o další vnitřní zápasy, než může dojít k závěrečné uklidňující katarzi. Děsivé hlavní téma v závěru zaznívá v durové podobě jako výraz vyrovnání se s tragédií, jež dokáže na počátku drtit, ale posléze vyzývat člověka k jejímu překonání a tím jej přivádět k jeho vlastnímu posílení pro další cestu v životních strastech. Hodinové dílo budí už od dob svého vzniku mimořádnou úctu, ba i respekt, a to jak posluchačů, tak interpretů.

Vyslovíme-li jméno skladatele a název tohoto díla, vybaví se některým z nás dříve narozeným zcela automaticky jméno Václav Talich. Jeho legendární snímek z roku 1953 byl pro nás prvním a dlouhá léta jediným propojením s tímto strhujícím obrazem neštěstí a úsilím o jeho překonání. Asrael samozřejmě nebyl nikterak odsunut do pozadí. Byl čas od času prováděn, objevily se jeho nové, vesměs už stereofonní nahrávky (u nás Václav Neumann, Vladimír Válek, Jiří Bělohlávek, ve světě Rafael Kubelík, Libor Pešek ad.). Ale každé nastudování nutilo k určitým konfrontacím s Talichem.

K svému někdejšímu učiteli se po celý život hlásil i jeho soukromý žák sir Charles Mackerras a netajil se tím, že jeho nastudování považuje za naprosto vzorové a nepřekonatelné. Je pochopitelné, že i tato nová nahrávka sira Charlese láká ke konfrontacím. Čím déle ji však posloucháme, tím méně nás zajímají. Už od prvních tónů, od první citace hlavního tématu, od první jeho gradace jsme totiž zaujati její osobitostí. Nepřináší nějaký nový, rádoby osobitý pohled. Otevírá – podobně jako snímek Talichův – čistý, žádnou spekulací neovlivněný obraz citově a filozoficky hlubokého sukovského světa, jak jej odráží geniálně vystavěná partitura. Oba pánové do ní dokázali proniknout tak hluboce, že jejich výsledek lze jen stěží přesvědčivěji překonat. Talichova koncepce je možná v určitém směru dramatičtější, dynamicky bouřlivější, výrazově bezprostřednější. Mackerras nás ale uchvátí pohledem niternějším, co do konečné výstavby naprosto stejně účinným. Pravdou je, že mezi filharmonií Talichovou a Mackerrasovou jsou patrné, místy i dosti velké rozdíly. Nasazení, jaké dokázal náš orchestr před více než padesáti lety, je ohromující. Na druhé straně však nedokázal zase tolik kalkulovat s obdivuhodnou škálou barevných možností a v nejednom případě i ušlechtilou zvukovou vyrovnaností dnešního orchestru, jeho nástrojových skupin a vesměs vynikajících instrumentalistů. Právě ona barevnost je doménou nové nahrávky – v dlouhých, bolestně apatických lyrických pasážích 2. věty, ve střední části Scherza a především v samotném závěru díla, kde zvláště filharmonické žestě září neslýchanou krásou. Nelze však přeslechnout ani jedinečné dramatické akcenty, jež umocňují komplikovanou a přece nakonec průhlednou hudební výpověď (fugáto a gradace, vedoucí k vrcholu 5. věty!). Jde tedy o snímek, který je nejen dokumentem skvělé spolupráce našeho prvního orchestru se svým nezapomenutelným dlouholetým hostujícím dirigentem, ale i jeho vlastní novodobou uměleckou vizitkou.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.