pátek, 7. červen 2002

Josef Suk & 3 pianists: Bach: Sonáta č. 4 c moll BWV 1017, Beethoven: Sonáta G dur op. 96, Franck: Sonáta A dur - Franck, Beethoven, Bach

Napsal(a) 

booklet booklet
Josef Suk několikrát ohlásil, že ukončí letos svou dlouholetou koncertní činnost a zdá se, že se tak skutečně stalo. Tím zajímavější je projekt, na kterém ho v sonátách Bacha, Beethovena a Francka doprovázejí pianisté tří generací. Onu zralou představuje Marian Lapšanský , který se ujal Francka, střední Igor Ardašev s Beethovenem a mladou Michal Mašek . Lapšanský a Ardašev jsou již obecně známí svojí koncertní i nahrávací činností. Jiné je to v případě Michala Maška. Ten vlastně teprve začíná a hledá jak sám sebe, tak svoje místo na hudebním nebi. Před několika lety zaujal dvěma bachovskými nahrávkami pro firmu Lotos. Potom se ale musel na nějaký čas ze zdravotních důvodů odmlčet. Teď dal díky Josefu Sukovi opět o sobě vědět a jeho comeback je velmi nadějný. Ovšem oceněníhodné jsou i výkony jeho dvou starších kolegů.

Sukova hra je zralá, prověřená padesátiletou velmi úspěšnou kariérou. Jeho styl hry, který lze označit za ryze "sukovský", je snadno rozpoznatelný a jednolitý. Myslím však, že určitou daní za osobitost je hra tíhnoucí k univerzalitě. Proto například některé výrazové prvky jako například vibrato se v sonátách nijak zásadně neliší. Dovedu si představit, že někteří posluchači budou nadšeni, pro jiné bude takovéto pojetí tří naprosto rozdílných skladeb kontroverzní. Ale co s interpretací, která nevzbuzuje emoce, ať kladné nebo záporné.

Jestliže se naplnila houslistova slova a koncertní kariéra Josefa Suka skutečně skončila, doufám alespoň, že neskončily jeho nahrávací plány. Bylo by to určitě ke škodě naší hudební kultury.

Vydavatel: Lotos

Stopáž: 69:09

Nahráli: Josef Suk - housle, Michal Mašek, Igor Ardašev, Marián Lapšanský - klavír

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.