Album je bezpochyby dosavadním vrcholem v Kusnjerově diskografii. Umělec zde plně zúročuje svoje nevšední schopnosti interpretace lyrické písňové literatury, lidskou zralost a nutný nadhled. Nebál bych se dokonce konstatovat, že tento titul je nadlouho „final recording“ tohoto repertoáru. Velkým dílem k tomu přispěl i úhozově vybroušený Marián Lapšanský , jenž mezinárodně proslul právě interpretací české hudby, kterou s velkou dávkou licence lze označit za secesní (Fibich, Foerster, Novák). Od Supraphonu to byl možná odvážný dramaturgický počin, je ale dobře, že nedbá jenom na komerční hledisko a výkazy prodejnosti. Tento titul totiž nebude nikdy kasovním, je to hudba pro lidi s velmi vyhraněným citem pro nepatetickou krásu hudebního pozdně romantického jazyka.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 56:32
Nahráli: Ivan Kusnjer, Marián Lapšanský
Body: 6 z 6 – tip Harmonie