pondělí, 16. únor 2009

Josef Bohuslav Foerster - Houslový koncert č. 1 c moll op. 88, Koncert pro housle a orchestr d moll op. 104

Napsal(a) 

Josef Bohuslav Foerster - Houslový koncert č. 1 c moll op. 88, Koncert pro housle a orchestr d moll op. 104 Josef Bohuslav Foerster - Houslový koncert č. 1 c moll op. 88, Koncert pro housle a orchestr d moll op. 104

Ivan Ženatý – housle, BBC Symphony Orchestra, Jiří Bělohlávek. Produkce: Jana Gonda a Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: live, 12/2007, Barbican Hall, Londýn. Vydáno: 2008. TT: 65:23. DDD. 1 CD BBC / Supraphon Music SU 3961-2.

První nahrávka Foersterových houslových koncertů je titulem hodným mimořádné pozornosti díky hudbě samotné, interpretům, výjimečnou spoluprací Supraphonu s BBC Radio 3 a logem Ministerstva kultury ČR, což předpokládám znamená, že stát po dlouhé pauze podpořil titul ryze soukromé nahrávací společnosti. Samozřejmě to je jen vnější atribut titulu. Důležitější je nádherná hudba a realizace. Foerster vtělil do partitur bohatě strukturovanou silnou emocionalitu – energičnost, exaltovanost, neklid, vášeň, lyriku, meditativnost. To vše v náročném virtuózním balení dané například i tím, že první koncert inicioval Jan Kubelík a druhý premiéroval Karel Hoffmann. Foerster nebyl jen mistr instrumentace, ale též výsostný melodik. Kdybych použil určité nadsázky, tak koncerty jsou pro mě svého druhu hudebními básněmi. Pro svět i pro nás doklad, že zde v prvních dekádách nebyl v pozdně romantickém slohu synonymem pro housle jen Josef Suk. V tomto smyslu je tento projekt zásadním objevem. Ivan Ženatý zde našel svou parketu. Jeho podání je skutečně sugestivní. Výsledek ostatně nemohl být jiný nežli skvělý, když provedení vedl Jiří Bělohlávek . Orchestr potvrdil stejně jako na Pražském jaru 2008, že našel díky svému šéfdirigentovi vnitřní souznění s českou hudbou. Ocenění zaslouží i vydavatel. Právě takovéto tituly mu budou dělat ve světě dobré jméno. Zaplňování bílých míst ve světovém katalogu, aktualizace historie, vědomí českých kořenů, pocit návaznosti a odmítání rozšiřovat běžný katalog snímky, jež stejně nemohou konkurovat velkým firmám, je smysluplná budoucnost.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.