úterý, 20. květen 2008

José de Nebra - Víspera de Confesores, Antonio Rodriguez de Hita - Canciones instrumentales

Napsal(a) 

José de Nebra - Víspera de Confesores, Antonio Rodriguez de Hita - Canciones instrumentales José de Nebra - Víspera de Confesores, Antonio Rodriguez de Hita - Canciones instrumentales

José de Nebra

Víspera de Confesores

La Grande Chapelle, Schola Antiqua, Ángel Recasens. Produkce: Albert Recasens. Text: A, N, F, Š. Nahráno: 6/2006, Onze-lieve-Vrouwkapel Elzenveld, Antverpy. Vydáno: 2006. TT: 59:34. DDD. 1 CD Lauda 004 (distribuce Euromusica).

HHHH

Antonio Rodriguez de Hita

Canciones instrumentales

La Grande Chapelle, Ángel Recasens. Produkce: Albert Recasens. Text: A, N, F, Š. Nahráno: 2/2006, Église évangelique allemande, Paříž. Vydáno: 2006. TT: 73:38. DDD. 1 CD Lauda 005 (distribuce Euromusica).

Z dílny Angela Recasense a labelu Lauda dnes představujeme další dva pozoruhodné snímky věnované španělské hudbě. První je věnován snad nejvýznamnějšímu španělskému skladateli druhé poloviny 18. století, Antoniovi Rodriguezovi de Hita (1722?-?1787). Všem zájemcům o tohoto autora doporučuji obsáhlý booklet, pro ostatní ale bude vhodné shrnout základní data: již během studií v Alcalá de Henares působil Rodriguez jako varhaník, od roku 1738 snad dokonce jako kapelník farního kostela, následně v letech 1744?-?1765 byl chrámovým kapelníkem katedrály v Palencii, kde rovněž získal kněžské svěcení, a od roku 1765 až do své smrti řídil hudbu v jednom z nejvýznamnějších duchovních a hudebních center Madridu, v klášteře Real Monasterio de la Encarnación. Převážnou většinu Rodriguezova díla (asi 300 skladeb) tvoří mše, žalmy, antifony a další liturgické formy, ale také velmi oblíbené villancicos. Nehledě na oblibu a značné rozšíření jeho duchovní hudby, do historie se Rodriguez zapsal především několika zarzuelami. Poměrně unikátní je také sbírka jeho 75 instrumentálních chrámových skladeb pro dechové nástroje, která takto navazuje na staré španělské tradice. Jedná se o spíše krátké věty taneční, imitační nebo lehce koncertantní, vše v dvoudílné formě. Kompozice byly sepsány roku 1751 a stylově se pohybují v rámci pozdně barokního slohu s některými rysy stylu galantního. Celá sbírka je také seřazena podle tónin a modů. Přes jistý konzervatismus se ale tyto skladby vyznačují elegantní a místy skutečně velmi působivou melodikou, rozhodně více osvěžující, než vykazuje srovnatelná běžná středoevropská dobová produkce. K zajímavosti skladeb výrazně přispívá i vytříbená hra La Grande Chapelle a jímavý zvuk barokních hobojů, dokonale se pojících s continuem barokního fagotu, violonu a teorby. Antoine Torunczyk a Clementine Humeau jsou vynikající hráči, v jejichž rukou hoboj líbezně zpívá a vypráví. Přes všechny tyto klady ale nedoporučuji poslouchat celou nahrávku naráz. Tomu nevyhovuje jak žánr, tak ani málo variabilní obsazení - uvedenou sestavu pouze chvílemi obohacuje dvojice lesních rohů. Dramaturgie snímku je proto - i když jsou skladby vnitřně seřazeny velmi dobře - trochu diskutabilní; nelze ovšem ignorovat, že se jedná o první nahrávku tohoto repertoáru.

Podobné osudy jako Rodriguez de Hita sdílel i José de Nebra (1702?--?1768) patřící rovněž mezi přední postavy španělských hudebních dějin. Patrně již od šestnácti let působil jako varhaník v již vzpomínaném klášteře Encarnación a od roku 1749 až do smrti byl královským varhaníkem v Capilla Real. Také Nebra komponoval zarzuely a jiné dramatické formy, ale většinu díla věnoval chrámovému prostředí. Jeho jmenování královským varhaníkem dost možná souviselo i s potřebou získat do Capilla Real - vedle kapelníka Courcelleho - kompozičně schopného autora a obnovit zdejší hudební archiv, který shořel roku 1734. Připomeňme ještě, že Nebra byl také vyhledávaný pedagog - jeho nejvýznamnějšími žáky jsou Antonio Soler a José Lidón. Skladby realizované na tomto druhém snímku Ángela Recasense jsou nešporní zpěvy (výběr z nich je sestaven do liturgie nešpor na svátky světců "vyznavačů"). V Nebrově tvorbě představují spíše výjimečný typ - vybrané žalmy a Magnificat jsou totiž komponovány pouze pro kvartet (sólových) zpěváků a cappella nebo s doprovodem varhan a s použitím principu alternatim. Vokální ansámbly se zde střídají buď s varhanními versety anebo chorálem. Existovaly-li nějaké vnější důvody pro takovou volbu, není dnes známo. V každém případě se ale skladateli podařilo navázat na ty nejlepší španělské polyfonní tradice a danou dispozici využít velmi efektním způsobem. Vznikly soustředěné, intimní skladby jímavé krásy, využívající techniky od faux-bourdonu, přes madrigalovou větu až k lehce imitační polyfonii. Aby nedošlo k mýlce, Nebra nekopíruje autory, jako byl Victoria nebo (již barokní) Romero, ale soudobým způsobem využívá starší formy, aby dosáhl vnitřního souznění. Že se mu to dokonale podařilo, dokládá snad nejlépe přítomnost jednoho z opisů těchto skladeb v archivu Cappelly Sistiny. Výrazově nejbohatší je patrně žalm Credidi , s půvabnými momenty v melodii i harmonii. Silné je však i Nebrovo Confitebor ve faux-bourdonovém stylu. Kompozice rovněž střídá zpěv s varhanními versety, které jsou poměrně rozmanité. Mnohého posluchače asi překvapí čtvrtý verset, který je citací pěti úvodních taktů Pergolesiho Stabat Mater. Varhanní části nejsou v Nebrových žalmech zapsány (předpokládala se improvizace) a pro realizaci nahrávky byly doplněny z různých rukopisných varhanních sbírek. Jen několik versetů je přímo od Nebry, ostatní zvolené jsou označené jako anonymní. Umělci tak nabídli (byť asi nezáměrně) i zajímavý důkaz popularity Pergolesiho díla ve Španělsku. Přestože krása Nebrových skladeb je z velké části inherentně přítomna v rafinovaně prostém kompozičním stylu, nelze snižovat ani význam interpretů. Kvartet zpěváků je výborně sestaven, všechny hlasy mají příjemnou osobitou barvu, jsou zvučné, ale přitom jen s jemným vibratem, dobře se pojící, a jestli kontratenorista Timothy Travers-Brown někdy trochu vyčnívá, dětsky sladký a něžný soprán Anne Cambier tento drobný nedostatek mnohonásobně vyváží. Ačkoliv převažuje meditativní poloha a kompozice jsou (bohužel) poměrně krátké, přesto ansámbl dokáže nabídnout bohaté výrazové nuance. Chorál byl svěřen souboru Schola Antiqua, jež má ušlechtilý, světlý a typicky hispánský zvuk a chorální zpěvy přednáší s lehce extatickým výrazem. A třebaže z obou recenzovaných snímků se tento druhý těší u recenzenta větší oblibě, trpělivý čtenář nechť je ujištěn, že konečné rozhodnutí je opět pouze na něm.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.