John Williams je především dokonalý hudební řemeslník. Je mistrem práce s orchestrálním zvukem a navíc má to štěstí, že oplývá i značnou melodickou invencí. Skvěle také ovládá umění evokovat nejrůznější emoce a nálady, a to především lyrického střihu. O všechny tyto vlastnosti se opírá nejen jeho hudba filmová, pro kterou jsou jako stvořené, ale i hudba koncertní. A právě ony také zakládají Williamsovu popularitu. Řečeno slovy Gila Shahama z bookletu k CD TreeSong: „Tyto skladby skutečně hovoří ke všem lidem. Je to zvláštní vlastnost hudby Johna Williamse.“
Koncertní hudba Johna Williamse je především srozumitelná. Opírá se o tradiční formy – TreeSong i Concerto jsou houslovými koncerty s typickým třívětým půdorysem a komponovanou sólovou kadencí. Jejich hudba čerpá z toho „nejlepšího“ z 20. století, především jeho 1. poloviny (impresionismu, Prokofjeva, Bartóka), a tak se posluchač může k hudbě, kterou slyší, dobře vztáhnout. Vlastně už ji zná. Je však třeba přiznat, že se místy z post-romantického hudebního proudu vyloupnou skutečně půvabné hudební momenty.
John Williams umí dobře psát pro sólové nástroje. Není náhodou, že velká část jeho koncertní tvorby je koncertantní. TreeSong a Concerto jsou širokodechými, téměř nepřetržitými kantilénami sólových houslí, které výborně těží především z kantabilních možností nástroje. Williams tak otevírá Gilu Shahamovi prostor pro velmi komplexní předvedení jeho interpretačního umění. A to je na celém cédéčku asi to nejinspirativnější.
Závěrečné Tři skladby z „Schindlerova seznamu“ dokazují, že mezi Williamsovou filmovou a koncertní hudbou je skutečně rozdíl. Relativně abstraktní post-romantický hudební proud zde totiž vystřídají dnes již notoricky známé melodie s doprovodem (zvláště oblíbené jsou zejména u krasobruslařů). V Shahamově věcném a zároveň náladově přesném podání se však jedná o důstojný doplněk předchozí hudby.
<
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 66:07
Nahráli: Gil Shaham – housle, Boston Symphony Orchestra, John Williams
Body: 4 z 6
