pondělí, 15. červenec 2002

John Williams: Koncert pro violoncello a orchestr; Elegie pro violoncello a orchestr; Tři kusy pro violoncello a orchestr; Heartwood - John

Napsal(a) 

booklet booklet
John Williams je člověk, který je Amerikou ctěn a který má tím pádem i značný vliv na určitý segment hudebního života. Filmy jako Cinema Paradiso , Out of Africa , Star Wars nebo Schindler's List mu zajistily i uznání Hollywoodu. Není divu, že pro umělce, jako jsou Itzhak Perlman, Joshua Bell nebo Yo-Yo Ma , je ctí účastnit se jeho nahrávacích projektů. Na desku s názvem Yo-Yo Ma Plays The Music Of John Williams zařadil skladatel svůj Violoncellový koncert , Elegii pro cello a orchestr , Tři kusy pro sólové cello a skladbu Heartwood . Williams jistě má jako každý skladatel velké umělecké ambice, ostatně proto přijde čas od času s "nefilmovou" kompozicí, ale ať chce nebo ne, je zakořeněn právě ve světě filmu. Je pak jedno jestli komponuje rozsáhlé koncertantní dílo nebo drobnější kusy, vždy z toho leze film. A to jak v dobrém, tak negativním významu. Williams není obzvlášť originálním umělcem. Je však skutečností, že je mimořádně schopným a velmi profesionálním kompilátorem a autorem několika skvělých hudebních témat. Ve skladbách na této desce najdete leccos z hudební historie, ale není nutné vypočítávat, které skladatele (jejich tvůrčí poetiky) v nich objevíte. Williams to však zabalil do tak svébytného vlastního kabátu, že nakonec mu to leckterý posluchač rád spolkne (i s navijákem). Není to však na autorské CD trochu málo? Ostatně jak je ta sláva kuriózní. Vlastně cokoliv Williams napíše, tak pro to najde vydavatele, neboť je to komerčně přitažlivé. Přitom i u nás bych našel několik žijících skladatelů, jejichž cellové kompozice jsou mnohem zajímavější.

Posluchačskou událost tak z tohoto titulu dělá pouze interpretace Yo-Yo My, která je jako vždy strhující. Díky alespoň za to.

Luboš Stehlík

Americký skladatel John Williams (1932) je znám především jako autor filmové a televizní hudby (Jana Eyrová , The Reivers , Sedm let v Tibetu , Images ad.). Jeho profilové CD představuje prostřednictvím skladeb pro violoncello a orchestr druhou z tváří tohoto skladatele - koncertní.

První skladba Koncert pro violoncello a orchestr má klasickou čtyřvětou stavbu. První, úvodní věta je dynamická, plná virtuózních prvků a nezbytné sólové kadence. Druhá je pomalá s krásnými orchestračními nápady (nejen díky klavírním a bicím klastrům). Třetí má scherzovní, rychlý charakter a čtvrtá dává vyniknout jak virtuozitě sólového nástroje, tak jeho lyrickému projevu. Koncert byl napsán z podnětu Seiji Ozawy a jediný, kdo jej dle slov autora mohl interpretovat, byl Yo-Yo Ma , pověstný svým otevřeným přístupem vůči čemukoliv. Šestiminutová Elegie pro violoncello a orchestr je druhou skladbou CD. Je jemná, zasněná, "anglicky" melancholická a smutná. Důvod této nálady je v tragické události, která je spojená s jejím vznikem. Dále rozpracovává téma z filmu Sedm let v Tibetu. Tři kusy pro sólové violoncello v krátkých miniaturách rozpracovávají celou škálu nástrojových možností violoncella a tvoří příjemný výrazový kontrast k předešlé Elegii. Poslední skladba CD nazvaná Heartwood je napsána pro violoncello a orchestr. Jako podnět k jejímu vzniku posloužila kolekce fotografií starých dubových hájů od Williama Guiona. Skladba je meditativní, důstojná, klidná. Violoncello je tu sice sólistickým nástrojem, ale nijak nenarušujícím majestátní, přitom však velmi přirozenou a jemnou atmosféru této skladby. Na bookletu CD je příjemné průvodní slovo Johna Williamse k jednotlivým skladbám. Lépe tak přiblíží jejich celkovou atmosféru, aniž by je technicky analyzoval. Lepšího interpreta než Yo - Yo Mu si pro své skladby nemohl přát. Williamsova hudba je ovlivněna jeho praxí ve filmu, ale rozhodně žádná filmová klišé neobsahuje. Je to příjemná, vpravdě americká, nic nenarušující a lehce soudobá hudba.

Lenka Foltýnová

John Williams je - zřejmě komerčně úspěšný - sedmdesátník, o němž violoncellista Yo-Yo Ma tvrdí, že jsou přátelé. Jako přátelské posezení či vzájemnou přátelskou službu zřejmě pojali také nahrávku Williamsových skladeb - Violoncellového koncertu a Elegie pro violoncello a orchestr i doplňující sólové skladby Heartwood . Je to hudba veskrze tradicionalistická, eklektická, plytká, líbivá. Neznamená to, že je sladká - zvuk je soudobý, tu je zvlněn emocemi, tu oživením či temnými předzvěstmi, ale přesto skladby nepřesahují ilustrativní polohy anonymního, bohatě instrumentovaného filmového symfonismu se všemi jeho žánrovými přesahy a uvolněností. Je to současně hudba náladotvorná, v podstatě nenáročná, snadno poslouchatelná až kulisovitá.

Z hlediska masového konzumenta je to však asi přesně to pravé, co lze z "klasiky" strávit. Z nahrávky je slyšet studiová pohoda, ono ostatně tak o moc nejde. Sólový violoncellový part se tu a tam vzepne k rapsodičnosti, tu a tam zase naopak poklesne k elegičnosti. Nástroj Yo-Yo Movi pokorně, často ztišeně zpívá a cellista se přesně vžívá a vciťuje do žánru, jemuž na desce slouží. Slouží příjemné, neagresivní věci: hezky, čistě a intenzivním tónem si zahraje. Sólový part se proplétá dovedně zkomponovaným hudebním děním. Poslouchá se to pěkně. Místy se začíná však vkrádat kacířská myšlenka, že nejde ani tak o uměleckou - ať už závažnou, nebo o odlehčenou věc - ale o hudební kýč a komerci.

Petr Veber

Vydavatel: Sony Music Entertainment / Sony Music Bonton

Stopáž: 66:46

Nahráli: Yo - Yo Ma - violoncello, Recording Arts Orchestra of Los Angeles, John Williams.

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.