John Adams - Son of Chamber Symphony, String Quartet
John Adams
Son of Chamber Symphony, String Quartet
International Contemporary Ensemble, John Adams – dirigent, St. Lawrence String Quartet. Text: A. Nahráno: 14.–15. 9. 2010, Sear Sound, New York (Son of Chamber Symphony), 4.–6. 10. 2009, Rolston Recital Hall, Banff Center, Alberta (String Quartet). Vydáno: 2011. TT: 53:50. DDD. 1 CD Nonesuch NNS523014.
Ačkoliv dnes John Adams sám sebe označuje za skladatele s „minimalistickou minulostí“, jeho hudba stále stojí na struktuře repetitivních motivků, tak typické pro autory hudebního minimalismu, a proto se domnívám, že neškodí komparace jeho současné tvorby s tvorbou, kterou se od 70. let minulého století postupně proslavil. Son of Chamber Symphony z roku 2007 přímo navazuje na Komorní symfonii, kterou autor napsal v roce 1992. Obě skladby jsou si podobné strukturou, formou, tektonickým vývojem i instrumentací (zde je více než patrný odkaz na slavnou Schönbergovu Komorní symfonii op. 9 z roku 1906). Samotný hudební materiál novější skladby je odlišný jen částečně a vypovídá velmi dobře o autorově současném hudebním názoru. Ve zkratce: podobně jako u některých pozdějších kompozic Steva Reicha jde u Adamse o střetání repetitivního myšlení s materiálem víceméně tradičního charakteru (mody, místy celotónová řada, tedy hudba přelomu 19. a 20. století). Toto střetání je zajímavé převážně v rychlých částech díla, kdy určitá mechaničnost v kontrastu s materiálem tvoří novou kvalitu. V pomalých částech, ve kterých autor často usiluje o kantilénu, chybí spočinutí a klid – tyto kvality ve schématu repetitivní práce nejsou. Vybočení z tohoto schématu by proto bylo vítaným osvěžením. Tektonický vývoj skladby velmi často spočívá vlastně jen ve střídavé hustotě hudebního přediva, zatímco například s harmonickými či tonálními tenzemi (citlivé tóny atd.) autor vůbec nepracuje. String Quartet , napsaný v roce 2008, je druhou Adamsovou prací pro toto obsazení. Platí pro něj ještě ve větší míře totéž, co pro předchozí skladbu. Navíc se v něm poměrně důsledně vyhýbá melodickému vedení hlasů a určitá expresivnost, která je sympatickým znakem předchozí kompozice, ztrácí v průběhu dlouhého formálního vývoje kvartetu dech. Žádnou výtku ovšem nelze vznést na adresu interpretů – jak International Contemporary Ensemble pod autorovým vedením, tak St. Lawrence String Quartet hrají Adamsovu především rytmicky komplikovanou hudbu až nadpozemsky přesně, s bravurním frázováním a skvělou intonací a souhrou. Jejich výkon evidentně plně souzní s autorovým záměrem a to je jev, který nebývá zase až tak častý.
Body: 4 z 6
