Johannes Brahms – Klavírní koncert č. 2, Ludwig van Beethoven – Klavírní sonáta č. 8 „Pathétique“

Misha Dichter – klavír, Gewandhausorchester Leipzig, Kurt Masur. Produkce: Rainer Bluth (Brahms), Wilhelm Hellweg (Beethoven). Text: A, N, F. Nahráno: 6/1977, Gewandhaus, Leipzig (Brahms), 5/1976, Kerk, Amsterdam (Beethoven). Vydáno: 2006. TT: 66:23. DSD. 1 SACD PentaTone Classics 518 6125 (distribuce Euromusica).

Vydavatelství PentaTone Classics předkládá posluchačům ve své edici RQR (Remastered Quadro Recording) nevšední kvadrofonický záznam dvou význačných klavírních skladeb – Beethovenovy Patetické sonáty a Brahmsova 2. klavírního koncertu , pořízený před 30 lety a zpracovaný současnou špičkovou technikou SACD. Pianista Misha Dichter, Gewandhausorchester Leipzig i dirigent Kurt Masur podávají Brahmsův klavírní koncert s maximálním soustředěním na působivost krásy a bohatosti autorova kompozičního mistrovství. Koncert pochází z let 1878?-?81 a skladatel jej napsal až 20 let po 1. klavírním koncertu. Autorovým záměrem byl „symfonický“ koncert, ostatně v podání vynikajících umělců si tuto ideu můžeme plně vychutnat. Sólista i orchestr jsou rovnocennými partnery v koncertu trvajícím pětačtyřicet minut a souzní zcela mimořádně. Klavírní part nezapře, že Brahms již od útlého mládí koncertoval jako vynikající pianista. Masurovo vedení známého lipského orchestru je rovněž příkladné a nadčasové, rozhodně na nahrávce uplynulých třicet let není znát. Čistota záznamu a jemné nuance vysoce profesionální interpretace zaujmou a sklidí obdiv i po tolika letech. Známá Beethovenova Grande Sonate Pathétique z let 1798?-?99 byla mladým autorem věnována příteli a mecenáši princi C. v. Lichnovskému. Skladatel vycházel ze symfonické tradice a svěřil klavíru, který sám mistrovsky ovládal, závažnou skladbu – jednu z těch, jež určovaly vývoj sonátové formy vůbec. Patetická spadá do skladatelova raného období s typickým tvůrčím rozmachem, mužně silným výrazem a jasnou náladou. Autor v něm vědomě navazoval na Haydna a Mozarta. Zpěvná, ale současně výrazná a hutná melodie, patrná v této sonátě, rytmika plná vzruchu a síly, velkorysá dynamika, tak typická pro tohoto autora, jsou odrazem osobnosti, která nejen v mládí, ale především v pozdějších letech procházela nelehkými údobími. Patetická sonáta je v podstatě první, kde Beethoven uvolňuje dosud ustálenou sonátovou formu a odhaluje vnitřní citový život. Vždyť Beethovenovy sonáty daly vznik „novému zákonu klavírní hry“ a dodnes jsou stěžejními díly klavírního repertoáru.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: