čtvrtek, 11. listopad 2004

Johannes Brahms: Houslový koncert D dur op. 77, Koncert pro housle a violoncello a moll op. 102

Napsal(a) 

booklet booklet

S Jashou Heifetzem je to podobné jako s Marií Callas. Poslech většiny jeho nahrávek je zážitkem, který si musí člověk opakovaně brát jako drogu znovu a znovu. Jeho pojetí Brahmse je na rozdíl od Oistracha spíše apolinské (viz další recenze); to však berte pouze jako nedokonalé přirovnání a zjednodušení. Instrumentální technika, jež bere dech (zvláště, když jste si vědomi nahrávacích omezení jeho doby), žije v symbióze s nadhledem architekta a jasnozřivostí sochaře. Jako on totiž Heifetz jako by viděl už předem v hudební materii výsledný tvar, pouze odstranil zbytečnosti a vyňal z hmoty/partitury dokonalý artefakt. Tak i nahrávka Brahmsova Koncertu D dur je něčím, co rezonuje, a doufám, že ještě dlouho bude, se současností. Navíc byl původní master dobře technicky ošetřen, takže i orchestr jako by vstal z mrtvých. Snad ještě strukturálně choulostivější na interpretaci je Dvojkoncert . Studiový orchestr zní opět báječně, ovšem delikatesou je dialog Heifetze s jeho přítelem Gregorem Piatigorskym . Chudák posluchač si jen povzdychne: škoda, že jsem je nemohl slyšet hrát živě. Hudba byla ostatně jedna z mála věcí, kvůli které by člověk kdysi přemýšlel o emigraci do "nového světa" za Atlantikem. Podruhé jsem si povzdechl, když jsem marně hledal v tiráži údaje o vročení nahrávek. K jakémusi výsledku pak dojde jen čtenář průvodního textu.

Vydavatel: RCA / BMG

Stopáž: 63:39

Nahráli: Jasha Heifetz - housle, Gregor Piatigorsky - violoncello, Chicago Symphony Orchestra, Fritz Reiner, RCA Victor Symphony Orchestra, Alfred Wallenstein

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.