středa, 27. březen 2013

Johannes Brahms, Clara Schumann

Napsal(a) 

Johannes Brahms, Clara Schumann Johannes Brahms, Clara Schumann

Lisa Batiashvili – housle (Antonio Stradivari – „ex Joachim“, 1715, Nippon Music Foundation), Alice Sara Ott – klavír, Staatskapelle Dresden, Christian Thielemann – dirigent. Nahráno: 6/2012, Lukaskirche, Drážďany (Brahms), 10/ 2012, Bavaria Musikstudios, Mnichov (Schumann). Vydáno: 2012. TT: 47:31. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 479 0086.

Svou novou desku věnovala třiatřicetiletá gruzínská houslistka Lisa Batiashvili Claře Schumann a jejímu velkému příteli Johannesu Brahmsovi. Samozřejmě hlavní část desky zabírá Brahmsův Koncert D dur . Že místo obligátní Fantazie C dur Roberta Schumanna zvolila Tři romance pro housle a klavír z roku 1855 jeho tehdy šestatřicetileté manželky Clary, věnované dalšímu rodinnému příteli Josefu Joachimovi, je sympatické gesto. Drobné skladby Clary Schumann jsou uváděny stále častěji, ale její hudba stále žije ve stínu manžela. Dlužno dodat, že je to škoda, neboť jde o kvalitní, příjemnou hudbu, která rezonovala s tehdejší oblíbeností komorní hudby. Batiashvili je hraje s okouzlující něhou, empatií a noblesním projevem. Navíc ji citlivě doprovází Alice Sara Ott . Jestliže nahrávek romancí Clary Schumann je jako šafránu, záznamů Brahmsova houslového koncertu D dur je více než 40 a téměř každý rok přibývá další. (Jen David Oistrach nahrál Brahmse šestkrát!). Lisa Batiashvili hraje koncert elegantně, tón má díky svým dispozicím i nástroji nádherný a každý detail byl Lisou i Staatskapelle Dresden pečlivě připraven. Christian Thielemann mě překvapil, jak vedl drážďanský orchestr k dodýchávání frází, měkkosti a zajímavým kontrastům, aniž byl zásadně narušován autograf. Na rozdíl od většiny nahrávek zvolila Batiashvili místo tradiční kadence Josefa Joachima modernější kadenci Ferruccia Busoniho.

Od Lisy Batiashvili jsem už slyšel několik nahrávek – Beethovena, Kančeliho, Šostakoviče, nejdříve u Sony Classical, nyní u Deutsche Grammophon, ale tato deska je podle mě z houslistického hlediska kvůli Brahmsovi nejzajímavější. Jde tedy o pozoruhodný titul, na kterém mně vadí jen nevyužitá plocha kompaktního disku. Možná měla přece jen doplnit program zmíněnou Schumannovou Fantazií...

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.