sobota, 9. březen 2002

Johannes Brahms / Antonín Dvořák: Klavírní kvartet c moll op. 60, Klavírní kvintet f moll op. 34 / Smyčcový kvintet G dur op. 77, Nokturno B

Napsal(a) 

booklet booklet
Nové nahrávky děl Antonína Dvořáka a Johannesa Brahmse mají několik společných rysů: jsou složeny z komorních děl v obsazení modifikovaného nebo rozšířeného smyčcového kvarteta, skládají alba vždy ze dvou velkých děl vzniklých s velkým časovým odstupem, jsou realizovány hráči poučenými dobovou interpretační praxí a vybavenými vesměs dobovými nástroji. Proto je o to zajímavější rozdílnost výsledku.

V první řadě je La Gaia Scienza v Brahmsovi souborem sehranějším - ne jen ve smyslu technickém, ale i ve společném frázovém "dýchání" (v pomalém úvodu první věty op. 60 i ve společném "dýchání" plicním). Tato sehranost je zřejmě i vysvětlením úžasných unison, která jsou u hry s minimálním vibratem obvykle velmi labilní, nikoli ovšem u tohoto souboru. Jsou naopak velmi individualizovaná, slyšíme vlastní rozezpívanost každého hlasu hrajícího unisono nebo v oktávě, aniž by došlo k intonačním kolizím. La Gaia Scienza má větší tendenci k dramatičnosti, k vyhrocování temp. Lépe, nápaditěji a jednotněji pracuje s modelováním dynamické a témbrové "obálky" každého tónu. Všechno doposud řečené funguje také u L'Archibudelli na nahrávce Dvořáka, ovšem ne tak suverénně, ne tak radostně, ne tak hluboce. Dvořák zdaleka nezní dramaticky, je spíš kolébavě zpěvný, bezkonfliktní, "pastorální", opatrnější, kulatý. Zajímavěji dopadá z alba (s názvem Old and New World , reprezentujícím Čechy jako místo vzniku op. 77 a USA u op. 97) část "novosvětská". Snaha po zdůraznění "amerického folklórního" prvku zde není přítomna v podobě obvyklého klišé, nejsem si ovšem jist, zda-li artistní dynamické vlnění na místech prostých tanečních a písňových inspirací je tím odpovídajícím prostředkem k jeho "aktualizaci". Také v hledání řešení nálad a výrazů má tedy Scienza větší štěstí. Možná i proto, že její zvukové sejmutí je mnohem jasnější, živější, vskutku audiofilské - každý z nástrojů má své místo na stereofonní bázi, nic nesplývá v dozvuku prostoru, o jasnosti témbru nelze říci než superlativy. (Ostatně i řešení bookletu je jako vždy u firmy W&W neméně bibliofilské, tentokrát s provokací ve formě koltu u Brahmsova spánku - vysvětlení najdete uvnitř knížky.) V tomto klání vítězí Brahms - v každém parametru o kousek, v celku o koňskou délku.

Vydavatel: Sony Music Bonton

Stopáž: 70:56

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.