středa, 8. srpen 2007

Johann Wenzel Kalliwoda - Smyčcové kvartety č. 1 e moll op. 61, č. 2 A dur op. 62, č. 3 G dur op. 90

Napsal(a) 

Johann Wenzel Kalliwoda - Smyčcové kvartety č. 1 e moll op. 61, č. 2 A dur op. 62, č. 3 G dur op. 90 Johann Wenzel Kalliwoda - Smyčcové kvartety č. 1 e moll op. 61, č. 2 A dur op. 62, č. 3 G dur op. 90

Talichovo kvarteto: Jan Talich, Petr Maceček - housle, Vladimír Bukač - viola, Petr Prause - violoncello. Produkce: Jacques le Calvé, Michael Adda. Text: F, A. Nahráno: 2005, Studio Arco Diva, Praha. Vydáno: 2006. TT: 76:22. DDD. 1 CD Calliope CAL 9357 (distribuce Classic).

Tento titul rozptýlí pochybnosti, jestli z Čech pocházející Johann Wenzel Kalliwoda (Jan Křtitel Václav Kalivoda, Johannes Wenzeslaus Kalliwoda, Johann Baptist Wenzel Kalliwoda, Jean Baptiste Wenzel Kalliwoda, 1801 - 1866) byl či nebyl důležitou osobností evropské hudby. Projekt Talichova kvarteta je svým způsobem výjimečný. Na základě famózního výkonu se ukázalo, jaký to byl mistr formy a obsahu své doby, mistr skladatelského řemesla a silných melodií. Pozorný poslech vám sice připomene Rossiniho, Paganiniho, Beethovena, ale Kalivoda nezůstal pohodlně na úrovni obměňování již objeveného, ale rozvíjí svoji představu o žánru smyčcového kvarteta dál. Stojí na hranici změny epochy, když je pevně rozkročen nad érou vídeňského klasicismu a prvního stádia romantismu. Je to hudba plná kontrastů, kdy například do finálního Vivace op. 62 vsunul filmovým střihem nostalgické adagio, hudba espritu, světla a virtuozity. Jistěže nemá hlubokou filozofii Beethovena, nenajdete zde obrovité fugy vyjadřující "nadjsoucno", nejsou zde rozsáhlé plochy jako u Schuberta, ale svými hudebními kvalitami stojí nad průměrem 1. poloviny 19. století.

Nejsložitější pozici má primárius, neboť tíha místy až paganinské technické ekvilibristiky (Vivace z op. 61 a z op. 62 , rychlé pasáže z op. 90 ) je hlavně na něm. Jan Talich mi opět potvrdil, že je báječným houslistou, který umí ze svých houslí od J. B. Vuillauma (u českých houslistů oblíbený houslař - Bohuslav Matoušek, Josef Špaček) z roku 1845 dostat hodně šťavnatý, zářivý tón. (I další nástroje jsou nadstandardní: Petr Maceček hraje na housle od Francesca Ruggieriho z roku 1694, Vladimír Bukač na violu Lorenza Guadagniniho z roku 1742 a Petr Prause na violoncello J. Gagliana z roku 1795.) Kalivoda-houslista by měl radost. Talichovi temperamentní spoluhráči jej skvěle podporují. Skladatelova hudba je v takovémto podání stále aktuální a osloví každého vnímavého posluchače. Navíc je to dramaturgický počin hodný vysokého ocenění.

Škoda, že dotažený umělecký výkon nenásledoval stejný výkon redaktora a producenta. Prohodit v tracklistingu druhou a třetí větu v opusu 61 by se renomované firmě nemělo stávat. Kvůli významu celého projektu jim však rád odpouštím.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.