sobota, 9. březen 2002

Johann Sebastian Bach: Varhanní skladby vol. 13

Napsal(a) 

booklet booklet
Dvoudesková "vonička" Bachových varhanních skladeb se tentokrát americkému interpretovi Kevinu Bowyerovi vydařila lépe než předešlá nahrávka. Dvě třetiny tohoto snímku (z celkového počtu 32 děl) tvoří chorály či chorálová zpracování (například Nun komm, der Heiden Heiland BWV 699, Wo soll ich fliehen hin BWV 694, Gottes Sohn ist kommen BWV 703) , z rozsáhlejších skladeb zde zazní mimo jiné Partita O Gott, du frommer Gott BWV 767 a dvě díla hraná většinou na cembalo, Toccata d moll BWV 913 a Toccata D dur BWV 912 . Kromě toho jsou zde opět zařazeny skladby, u nichž je Bachovo autorství nejisté. O Bowyerovi se v bookletu dozvíme kromě obvyklých údajů o studiu, získaných oceněních a výčtu zemí, v nichž koncertuje, že je proslulý svým smyslem pro humor, rád čte Jamese Joyce či Samuela Becketta, a dokonce jaký je jeho oblíbený alkohol.

Bowyerova hra by asi neobstála zcela na výbornou co se poučené interpretace týče, lze k ní mít výhrady, ale i přesto oslovuje. Stejně jako na předchozí nahrávce jsou rychlejší skladby poněkud hektické - a zřejmě vždy budou -, rozhodně by si zasloužily větší klid. Obzvláště echa by neměla působit, jako když vystřelí zajíc z houští. Naštěstí jsou na tomto snímku svižnější díla ve značné menšině, takže se jedná skutečně jen o pár detailů. Ať už se jedná o chorálové zpracování, partitu, preludium či fugu, každá skladba dýchá svým vlastním životem, její charakter vystupuje do popředí, dozdobování je logické a přesvědčivé, klávesová technika je samozřejmě zvládnutá bez sebemenších problémů. Dvouletý odstup mezi nahrávkami Bowyerovi nepochybně prospěl, bude-li dále zrát tímto směrem, bude to prospívat i jeho posluchačům.

Vydavatel: Nimbus Records / Classic

Stopáž: 79:21 + 75:24

Nahráli: Kevin Bowyer

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.