Johann Sebastian Bach: Umění fugy BWV 1080, Preludium a fuga B dur na jméno B-A-C-H BWV 898

Gould se předem rozhodl, že se zvukovou stránkou díla na varhany nebude zabývat a zcela záměrně se nijak v tomto směru nepřipravoval. Cvičil pouze na klavír, hrál z dvouřádkového přepisu – čili víceméně „manualiter“ a odmítal hrát legato. Fugy I – IX vyznívají tedy poměrně kuriózně hlavně co se artikulace týče (místy zní jako drkocavá jízda v kočáru). Přestože by dnes takové hraní asi stěží obstálo, má své nesporné kvality: zřetelnost, přesnost a tah. Fugy hrané na klavír (kompilace ze čtyř různých nahrávek) jsou strhující. Pozitivní vliv Gouldovy varhanní zvukové představy na vlastní klavírní hru je zcela zřejmý. Člověk má skoro dojem, že Gould hraje Goulda a ne Bacha, nebo že vlastně Bach hraje Goulda. Je to překrásná meditace (nedokončená Fuga XIV ), rozjímání nad Bachovým kontrapunktem a nad jednotlivými hlasy. Pianista jde možná zcela mimo jakoukoli interpretační historickou poučenost, ale zároveň se jí svým způsobem intuitivně přibližuje a je v tom naprosto neodolatelný.

Vydavatel: Sony Classical / Sony Music Bonton

Stopáž: 69:37

Nahráli: Glenn Gould – varhany, klavír

Body: 5 z 6

Sdílet článek: