pondělí, 28. duben 2003

Johann Sebastian Bach: Umění fugy BWV 1080, Preludium a fuga B dur na jméno B-A-C-H BWV 898

Napsal(a) 

booklet booklet
Glenn Gould byl přírodní úkaz a svým způsobem neuchopitelný fenomén. Dalo by se možná říci, že to byl nejnepřizpůsobivější umělec, jakého si můžeme představit, nebo přinejmenším jeden z nich (napsat ale o Gouldovi, že byl v něčem "jeden z..." je na druhou stranu v podstatě nesmysl). Nahrávka z řady Glenn Gould Anniversary Edition nabízí výběr několika fug z Bachova slavného díla, a to jak v klavírní, tak i v Gouldově varhanní interpretaci.

Gould se předem rozhodl, že se zvukovou stránkou díla na varhany nebude zabývat a zcela záměrně se nijak v tomto směru nepřipravoval. Cvičil pouze na klavír, hrál z dvouřádkového přepisu - čili víceméně "manualiter" a odmítal hrát legato. Fugy I - IX vyznívají tedy poměrně kuriózně hlavně co se artikulace týče (místy zní jako drkocavá jízda v kočáru). Přestože by dnes takové hraní asi stěží obstálo, má své nesporné kvality: zřetelnost, přesnost a tah. Fugy hrané na klavír (kompilace ze čtyř různých nahrávek) jsou strhující. Pozitivní vliv Gouldovy varhanní zvukové představy na vlastní klavírní hru je zcela zřejmý. Člověk má skoro dojem, že Gould hraje Goulda a ne Bacha, nebo že vlastně Bach hraje Goulda. Je to překrásná meditace (nedokončená Fuga XIV ), rozjímání nad Bachovým kontrapunktem a nad jednotlivými hlasy. Pianista jde možná zcela mimo jakoukoli interpretační historickou poučenost, ale zároveň se jí svým způsobem intuitivně přibližuje a je v tom naprosto neodolatelný.

Vydavatel: Sony Classical / Sony Music Bonton

Stopáž: 69:37

Nahráli: Glenn Gould - varhany, klavír

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.