čtvrtek, 8. červenec 2004

Johann Sebastian Bach: Suity pro sólové violoncello

Napsal(a) 

booklet booklet
Průvodní text bookletu je uveden citátem z Casalsovy knihy Světlo a stín , který ducha nahrávky přesně vystihuje: "Tyto suity byly považovány za akademickou veteš, mechanické haraburdí etud bez hudební vřelosti. Jen si to představte. Jak je může někdo považovat za chladné - vždyť jsou plné poezie, tepla a vyzařují do celého prostoru! Jsou kvintesencí Bachovy tvorby právě tak, jako je Bach kvintesencí veškeré hudby." Více ani není třeba dodávat. Pablo Casals (1876-1973) patří právem k legendám interpretačního umění. S Bachovými Violoncellovými suitami se setkal již jako třináctiletý a okamžitě jej uchvátily. Na jejich studium spotřeboval dvanáct let času; teprve ve svých pětadvaceti se odvážil uvést je veřejně. Byl prvním, kdo je nastudoval jako celek. Dnes je jejich interpretace ctižádostí každého violoncellisty a patří k povinné technické výbavě i těch, kdo se na sólovou dráhu neodhodlají. Mnoho stránek je věnováno rozboru jejich stylu a úvahám o "jediné správné" interpretaci, ví se, kde má být akcent, jak cítit rytmické hodnoty, jaká volit tempa, jak si vykládat ornamentiku, jak členit fráze. Leccos je dnes jinak, avšak - kdo ví? Co zůstává nezpochybnitelné je to, že Casals hraje Bacha skutečně celým srdcem, že Bachovi věří a přesvědčí, že mu máme věřit s ním. Ne o všech pečlivě nastudovaných a všemi traktáty, učebnicemi a teoriemi světa podepřených interpretacích to lze takto jednoznačně říci.

Vydavatel: Bohemian Music Service

Stopáž: 56:09 + 71:47

Nahráli: Pablo Casals - violoncello

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.