HHHH
Johann Sebastian Bach
Suita e moll BWV 996, Suita a moll BWV 997, Suita E dur BWV 1006a, Suita a moll BWV 995
John Williams – kytara. Produkce: Charles Harbutt. Text: A, N, F. Nahráno: 11, 12/1974, 2/1975, CBS Studios, Londýn. Vydáno: 2006. TT: 71:25. DSD. 1 CD Sony Classical 82876787382 (Sony BMG).
Anglický kytarista John Williams na konci padesátých let zapůsobil jako zjevení na hudebním nebi především svou fantastickou virtuózní technikou, díky níž dokázal bravurně, s naprostou jistotou a aristokratickou noblesou interpretovat i nejobtížnější repertoár. Andrés Segovia nazval osmnáctiletého Williamse princem kytary. Proslul zvláště interpretací loutnových suit J. S. Bacha, o čemž se mohou současní posluchači přesvědčit i díky CD vydávanému firmou Sony v řadě Great Performances. Nicméně je toto CD zároveň dokladem toho, jak se v uplynulých 30 letech proměnily názory na přednes barokní hudby. Williamsova hra ve své době posluchače fascinovala svou dokonalostí a absolutní disciplínou. Dnešní posluchač v ní však může postrádat více dynamiky, agogiky a výraznější frázování. O proměně interpretační praxe tak mohou svědčit napří-
klad současné nahrávky Williamsova krajana Davida Russela, který k podobným technickým dispozicím přidává i osobité frázování. (Osobně považuji za referenční nahrávky Stephana Schmidta, který interpretuje barokní hudbu s citem pro styl a s mnoha originálními detaily, jež však tvoří přesvědčivý celek.) Skladby J. S. Bacha zařazoval do svých recitálů pravidelně už Andrés Segovia od 20. let 20. století ve své osobité, romantizující interpretaci. John Williams o několik desetiletí později vytvořil jeho protipól. Škoda jen, že nyní reedovaná nahrávka obsahuje pouze původní sleevenote podrobně pojednávající o Bachových loutnových suitách a nepřináší žádnou zmínku o interpretovi.
Body: 0 z 6
