Johann Sebastian Bach: Sonáty a partity pro sólové housle BWV 1001-1006

Julia Fischer – housle. Produkce: Job Maarse. Text: N, A, F. Nahráno: Doopsgezinde Singelkerk, Amsterdam, 12/2004. Vydáno: 2005. TT: 73:08, 76:52. DDD. 2 SA-CD PentaTone classics 5186 072 (distribuce Euromusica).

Je-li člověk nadán a povolán, pak má smysl pouštět se stále znovu a znovu do „boje“ s hudbou, jež byla již mnohokrát natočena. Pak to totiž není omílání stále téhož, zbytečně převařování, ale napínavé hledání „nového ve starém“. Pomineme-li aktuálně tvořenou hudbu, mnohovrstevnatou, často až podivnou výpověď současnosti, tak proč lidi stále oslovuje hudba minulých dob? Kromě nehmatného dotyku s Krásou, s Věčností, je to právě nový vklad silné osobnosti, jež dokáže oživit notový zápis, přinést nový názor a obhájit jej. Čím větší je vklad génia, tím silnější (pozitivní, pro některé relativně negativní) je dopad na posluchače nebo diváka. Přestože se mluví o tom, že je dnes více skvělých instrumentalistů nežli kdysi, pak oněch povolaných odhalovat nové rozměry hudby rozhodně nejsou zástupy. Dovolím si prorokovat, že mezi ony výjimečné jedince bude patřit Julia Fischer , pocházející z původem slovenské rodiny. V současné době nahrává exkluzivně pro firmu PentaTone, která donedávna nebyla u nás dostupná.

Posluchači nabízí cestu do nejhlubších záhybů Bachova hudebního myšlení. Sei Solo a Violino senza Basso accompagnato zdaleka není didaktickou ukázkou, jaké gigantické stavby zmůže malý nástroj, ale je to absolutní hudba absolutní krásy. Vše je zde slyšet, každé koncepční zaváhání, každá faleš, každá nepokora, nemluvě o vysoké technice, bez které by ani neměl hráč uvažovat o nahrávce. Pro mě je pak jedno, zda je interpret „autentický“, hraje obloukovým smyčcem, má jiné ladění, nebo hraje-li na „moderní“ nástroj. Jediné, co je důležité, je síla výpovědi, to, co ze hry vyzařuje; astrolog by asi připomněl ještě auru. Julia Fischer ač věkem mladá, tak hraje Bachovy sólové partity a sonáty s velkou pokorou, nechá ze svých houslí, které Jean Baptiste Guadagnini postavil v roce, kdy Bach zemřel, volně plynout hudbu a posluchač najednou nemůže nic dělat – jíst, číst, mluvit, řídit – a musí pouze poslouchat. Mám jen jedno přání, abychom ji mohli slyšet (a vidět) hrát Bachovy sólové skvosty v Čechách. Bylo by báječné, kdyby nějakého zdejšího pořadatele osvítil Duch svatý…

Vydavatel: PentaTone classics / Euromusica

Stopáž: 73:08

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější