středa, 25. únor 2009

Johann Sebastian Bach - Preludia a fugy z Dobře temperovaného klavíru: c moll BWV 847, cis moll BWV 849, d moll BWV 875, a moll BWV 889, Klavírní koncert č. 1 d moll BWV 1052,

Napsal(a) 

Johann Sebastian Bach - Preludia a fugy z Dobře temperovaného klavíru: c moll BWV 847, cis moll BWV 849, d moll BWV 875, a moll BWV 889, Klavírní koncert č. 1 d moll BWV 1052, Bach – Busoni: Chaconne d moll z houslové Partity č. 2 BWV 1004, Bach – Li Johann Sebastian Bach - Preludia a fugy z Dobře temperovaného klavíru: c moll BWV 847, cis moll BWV 849, d moll BWV 875, a moll BWV 889, Klavírní koncert č. 1 d moll BWV 1052, Bach – Busoni: Chaconne d moll z houslové Partity č. 2 BWV 1004, Bach – Li

Bach – Busoni: Chaconne d moll z houslové Partity č. 2 BWV 1004, Bach – Liszt: Preludium a fuga E dur BWV 878, Bach - Rachmaninov: Preludium E dur z houslové Partity č. 3 BWV 1006

Hélène Grimaud - klavír . Produkce: Ute Fesquet. Text: A, N, F. Nahráno: 5/2008 Friedrich-Ebert-Halle, Hamburk (Klavírní koncert), 8/2008, Funkhaus, Berlín. Vydáno: 2008. TT: 76:03. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6248 (Universal Music).

Hélène Grimaud nepatří k lidem, kteří chodí vyšlapanými stezkami. Její nekonformní projekty mnohdy provokují a provokovat bude zřejmě i její bachovská nahrávka. Na jednom CD se tu totiž sešly preludia a fugy z Bachova Dobře temperovaného klavíru , spolu s nimi Bachův Klavírní koncert č. 1 d moll a romantické bachovské transkripce Busoniho, Liszta a Rachmaninova. Zdánlivá bachovská "všehochuť" má ovšem svou vnitřní logiku. Každé ze tří transkripcí předchází preludium a fuga ve stejné tónině, přičemž v centru projektu stojí vedle sebe tři skladby v tónině d moll: Klavírní koncert, Preludium a fuga d moll z 2. dílu Dobře temperovaného klavíru a Busoniho transkripce Bachovy Chaconny . V rozhovoru zaznamenaném na promotion CD mluví Hélene Grimaud nejen o svém vztahu k Bachovi, ale také o tom, jak velký význam přikládá tónině d moll, i o tom, že za těžiště svého projektu považuje Busoniho transkripci Bachovy Chaconny. Přirovnává tuto skladbu ke katedrále, v níž jednotlivé variace jsou jako katedrální okna s různobarevnými skly. Srovnání Bachovy hudby s architekturou lze však v tomto případě vztáhnout na celý projekt. Hélène Grimaud hraje totiž vždy (nejen na tomto CD) architektonicky "přímočaře". Každou skladbu buduje jako stavbu, v níž detaily jsou podřízeny celku. Má nejen skutečně mimořádný "stavitelský" cit, ale také neochvějný "stavitelský" rytmus a v neposlední řadě pak překrásný, "stavitelsky" pevný tón, jenž je navíc schopen neuvěřitelných barevných proměn. Jednotlivé skladby tohoto CD pak samy o sobě představují různorodé "stavební prvky" pomyslné bachovské katedrály. Preludium a fuga c moll jsou doslova vytesané z kamene, Preludium a fuga cis moll reprezentují lyrický "ženský" prvek, v Klavírním koncertu je hlavním konstrukčním elementem pevný rytmus krajních vět, v Preludiu a fuze d moll oceníme zřetelnost vedení hlasů i výrazovou umírněnost. Následující Busoniho transkripci Chaconny d moll považuji skutečně za vrchol projektu. Hélène Grimaud ji hraje s bohatými romantickými rubaty (aniž by ovšem stavba ztratila cokoli na své pevnosti) a s nádhernými barvami (pianissimové "dolce quasi tromboni" zní neuvěřitelně!). Preludium a fuga a moll zaujmou kombinací jemné hravosti (preludium) a téměř pedantské přísnosti (fuga), Lisztovu transkripci Preludia a fugy a moll pro varhany pojala Grimaud v rubatech i barvách ještě romantičtěji než Busoniho, s množstvím pedálů, jež mnohdy evokují varhany. Po vší té mollové "závažnosti" přichází durová katarze: nejprve prosluněné Preludium a fuga E dur a na závěr Rachmaninovova transkripce Preludia E dur z houslové Partity č. 3 . Vnímáme-li ji pohledem barokní afektové teorie, pak tato jásavá rychlá skladba, pohybující se převážně ve vysokých svítivých polohách, symbolizuje "radost". Hélène Grimaud vystavěla i završila svou katedrálu "pocty Bachovi" skutečně obdivuhodně.

Body: 5 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.