středa, 16. červen 2004

Johann Sebastian Bach: Partity č. 3 a moll BWV 827, č. 1 B dur BWV 825, č. 6 e moll BWV 830

Napsal(a) Dina Šnejdarová

booklet

Bachova díla existují v současné době v takovém množství provedení, že není problém vybírat si k poslechu pojetí podle momentální nálady. U Partitur BWV 825-830 lze navíc volit mezi cembalem a klavírem, moderními nástroji, kopiemi, restaurovanými originály. Richard Goode byl zjevně "infikován" historicky poučenou interpretací, která se odráží zejména v jemně odstíněné artikulaci a minimální pedalizaci. K tomu se u Goodea pojí dnes již samozřejmá "řemeslná" úroveň, umění vyhovět zvuku svého nástroje, vystihnout charakter jednotlivých částí a nezbytné vnitřní zaujetí. Zvlášť působivé a "chutné" jsou v jeho podání vstupní díly s následnými allemandami, v nichž se zbytečně nerozněžňuje v opojení klavírního zvuku. Oproti tomu v correntech a sarabandách se poněkud ztrácí tanečnost, například u Partity B dur je ke škodě věci upozaděn prvek tečkovaného rytmu - ve zvýšené rychlosti ho téměř nepostřehnete. To je ostatně případ i závěrečných gigue, které jsou sice virtuózně brilantní, vyvstává zde ale otázka, zda tím posluchač o něco nepřichází. Na druhou stranu, rezignujete-li na drobné nuance v rytmu a harmonii nebo košatou ornamentiku (zvlášť v sarabandách), uvědomíte si, že Goode dokáže být přesvědčivý, výmluvný a že se mu podařilo každou z partit dobře vystihnout. Z poslechu si možná nebudete pamatovat detaily, ale jejich celková nálada ve vás s největší pravděpodobností zůstane. Pak už záleží jen na vašem momentálním rozpoložení.

Vydavatel: 65:09

Stopáž: Nonesuch / Warner Music

Nahráli: Richard Goode - klavír

Body: 4 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.