Johann Sebastian Bach – Mass in B minor

Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704, Václav Luks – dirigent . Text: A, F, N, Č. Nahráno: 2013. Vydáno: 2013. TT: 101:26. DDD. 2 CD Accent ACC 24283.

První česká nahrávka Bachovy monumentální Mše h moll , BWV 232 , je na světě. Notoricky známé dílo postavilo renomovaný soubor Collegium 1704Collegium Vocale 1704 , před nesnadný úkol – oprostit provedení mše od všech interpretačních nánosů, tradovaných již po dvě staletí zvláště v německy mluvících zemích. V úvodu lze říci, že odvaha lidí tohoto projektu vzepřít se dodnes přežívajícím „romantizujícím“ představám o ztvárnění Bachovy velkolepé a populární skladby, se vyplatila. Dirigent nejprestižnějšího evropského tělesa (alespoň v kruzích staré hudby), Václav Luks , zprostředkoval posluchači zcela nový, nezatížený pohled na dílo, které kromě velkých a honosných celků obsahuje také citlivé, ne méně působivé detaily. Dodnes nevíme, zda byla Mše h moll, zhudebňující latinské texty mešního ordinária, koncipována autorem jako celek, určený k provedení při katolické bohoslužbě. Jednotlivé části tohoto díla se totiž mohou jevit jako čtyři na sobě nezávislé skladby, jež vznikaly v poměrně dlouhém časovém horizontu – od roku 1724 do posledních let skladatelova života. Přestože první znění mše, skládající se z KyrieGloria , věnoval Bach v roce 1733 saskému kurfiřtovi Friedrichu Augustovi II., nelze dodnes prokázat, pro jaké místo, či hudební těleso bylo celé dílo určeno, a bylo-li vůbec provedeno za skladatelova života. Mše h moll je plná pestrých kompozičních prostředků a reminiscencí na předchozí Bachovu tvorbu. Na příklad Et expecto resurrectionem je přepracováním druhé věty (Jauchzet, ihr erfreuten Stimmen ) kantáty BWV 120. Na posluchače má zapůsobit především kontrast mezi rozměrnými pasážemi, komponovanými v moderním koncertantním stylu (Kyrie I ) a částmi, inspirovanými palestrinovským vícehlasem – tzv. stile antico (Gratias agimus tibi ). Celková efektivnost díla je navíc podpořena častým střídáním sborového obsazení (od čtyřhlasu až po dvojsbor) a pestrým kombinováním sólových zpěváků s hudebními nástroji – lahodně zní třeba příčné flétny v duetu Domine Deus pro první soprán a tenor. Melancholický charakter některých částí (Agnus Dei ) připomene dílo Jana Dismase Zelenky, jehož harmonické postupy mohou být pro nezasvěceného posluchače neočekávané, až bizarní. Bachovu často diskutovanou hudební symboliku nápadně představuje především Crucifixus , ve kterém chromaticky sestupující bas vyjadřuje Kristovo neodvratitelné utrpení a bolest. Nutno dodat, že tento depresivní patos vzápětí vystřídá nadějné Et resurrexit . Václav Luks dokázal, že k provedení monumentálního díla není zapotřebí stočlenného sboru. Naopak. Díky špičkovým interpretům lze v mnohem menším obsazení dosáhnout nejen honosného zvuku, ale také odlehčených, (a přes to) technicky přesných běhů, či očekávané niternosti v emočně nabitých úsecích. Luksovo pojetí Bachova díla je plné vzletné energie a citu pro vyjádření obsahu textu (mistrně realizované na příklad v Sanctus ). Vedle orchestru (výkonem na lesní roh zaujme Erwin Wieringa), členů Collegia Vocale 1704 a sólistického vokálního ansámblu (Barbora Sojková, Kamila Mazalová, Václav Čížek a Jan Mikušek) nás po duši pohladí sólisté, disponujícími nezaměnitelnými barevnými hlasy – Hana Blažíková, Sophie Harmsen, Terry Wey, Eric Stoklossa, Tomáš Král a Marián Krejčík. Součástí vydaného CD jsou jako vždy několikajazyčné, doprovodné texty, které o fundovaný výklad obohatil také samotný dirigent. Tato dlouho očekávaná nahrávka je zhmotněním dlouhodobé a namáhavé práce, jež „staré hudbě“ otevírá nové interpretační možnosti. Posluchač se tak může jenom těšit na další, kvalitně provedená díla.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: