neděle, 8. září 2002

Johann Sebastian Bach: Klavírní koncerty č. 3 D dur BWV 1054, č. 5 f moll BWV 1056, č. 6 F dur BWV 1057, č. 7 g moll BWV 1058

Napsal(a) 

booklet booklet
Pianista Murray Perahia již delší dobu velice úspěšně brázdí bachovské vody. Pro svou další nahrávku si vybral koncerty, které mají jeden společný jmenovatel - byly Bachem přepracovány podle vlastních koncertů pro jiný nástroj (většinou housle). Koncert F dur BWV 1057 vychází například z Braniborského koncertu č. 4 G dur BWV 1049, v Koncertu f moll BWV 1056 se dokonce spojují dvě díla, koncert houslový (krajní věty) a hobojový (pomalá věta).

Perahia, vybaven mimo jiné užitečnými znalostmi o cembalové hře, smyslem pro detail i nezbytnou muzikantskou intuicí, kreslí pomocí tónů působivé obrazy a rozehrává spolu s orchestrem barokní hudbu ve všech jejích odstínech. Jeho provedení je v tom nejlepším slova smyslu nekonfliktní, člověk nemá při poslechu dojem, že by interpreti byli puzeni potřebou přinést za každou cenu něco nového, šokovat, zaujmout stůj co stůj. Naopak se zjevně podřizují skladbám, nebo v nich lépe řečeno hledají rovnováhu spolu s vlastním názorem. Výsledek je - jako už tomu bylo u předešlé nahrávky - více než zdařilý. Každý koncert má svůj výrazný charakter, stejně tak i jednotlivé věty. Pomalé části jsou snově - ale ne sentimentálně! - rozostřené, rychlé jsou pregnantní, jadrné a jiskřivé. Zvlášť dobře se podařilo zdůraznit příslušné kontrapunktující hlasy, takže celkový dojem není spleť tónů plynoucích kupředu, ale přehledná síť, v níž si povšimnete každé nitky. Za zmínku stojí také logické a funkční zdobení, někde jakoby zrychleně energické, jinde zase lyrické, a to vše i v rámci jedné věty. Snad nejdůležitější ale je, že z tohoto CD Bachova hudba skutečně promlouvá.

Vydavatel: Sony Classical / Sony Music Bonton

Stopáž: 54:02

Nahráli: Murray Perahia - klavír, dirigování, Academy of St. Martin in the Fields

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.