Johann Sebastian Bach – Kantáty vol. 1

Další zastavení na pouti napříč Evropou s Bachovými kantátami a Johnem Eliotem Gardinerem nám představuje kantáty určené na svátek sv. Jana Křtitele a první neděli po svaté Trojici: Ihr Menschen, rühmet Gottes Liebe BWV 167, Christ unser Herr zum Jordan kam BWV 7, Freue dich, erlöste Schar BWV 30, Die Elenden sollen essen BWV 75, Brich dem Hungrigen dein Brot BWV 39, O Ewigkeit, du Donnerwort BWV 20 . Tuto nahrávku nejlépe charakterizuje sám dirigent ve svém průvodním slovu, který není pouhým výčtem dat a slovníkových informací, ale čtivým a vtipným komentářem k interpretaci s množstvím zajímavých postřehů. Ve své koncepci důsledně vychází z textu jak v pečlivé deklamaci a frázování, tak i v celkově výrazovém ladění kantát. Gardiner, velký bojovník proti jakékoli zkostnatělosti, rád zdůrazňuje kromě jiného i humorné a taneční prvky Bachových duchovních kantát, které byly dříve zvláště německými interprety potlačovány, neboť se neslučovaly s obrazem barokního velikána, jak jej vytvořilo 19. století. Platí to zvláště o parodické kantátě Freue dich, erlöste Schar BWV 30, jejíž árie a sbory pulsují v rytmu tehdejších módních tanců (ještě Albert Schweitzer ji za to odsuzoval). Díky tomu před námi vyvstala Bachova hudba v celé své různorodosti a lidskosti. Co se z hlediska pozdější estetiky může jevit jako neadekvátní a příliš světské, bylo v chrámové hudbě 17. a 18. století normální a nikdo se nad tím nepohoršoval. Bach ve svých kantátách užíval hudební symboliky, jíž tehdejší posluchači dobře rozuměli. Kantátové texty jsou často jednoduchými a názornými promluvami k obci věřících, recitativy na způsob kázání nabádají, moralizují, hrozí, utěšují a tak dále. Gardinerova interpretace toto vše oživuje s takovou naléhavostí, že máme pocit, jako bychom se ocitli v Lipsku při jejich prvním provedení.

Pěvecké obsazení je možno považovat za jedno z nejlepších, jaké se v Gardinerových nahrávkách sešlo. Všichni jsou znamenitě technicky vybaveni a jejich projev ideálně souzní s dirigentovým pojetím. Z nahrávky dýchá atmosféra pohodové spolupráce, je radost poslouchat, jak si sólisté dokážou vychutnat nejen efektní árie, ale třeba i recitativy, přednášené s takovým bohatstvím hlasových odstínů, že se stávají samy o sobě atraktivními čísly. Kazatelsky vyprávěcí tón získávají i mnohé árie; například humorně laděná basová árie s continuem Merkt und hört ihr Menschenkinder z kantáty BWV 7 , která (podle Gardinerovy domněnky) by mohla být karikaturou některého konkrétního lipského faráře. Nezapomenutelnou perličkou je v podání velmi perspektivní mladé altistky Wilke te Brummelstroete (témbrem a projevem připomínající Anne Sofie von Otter) půvabná „galantní“ árie Kommt ihr angefochtner Sünder z kantáty BWV 30 se svými na „způsob boogie tancujícími triolami“ (Gardiner). Zcela unikátní výkon však podal tenorista Paul Agnew pro neuvěřitelnou pohyblivost hlasu, schopnost prudkých dynamických změn, vzorové frázování a strhující projev.

Vydavatel: Soli Deo Gloria / Classic

Stopáž: 73:57 + 74:29

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: