úterý, 18. prosinec 2007

Johann Sebastian Bach - Houslové koncerty a moll a E dur, Koncert pro dvoje housle d moll*, Braniborský koncert č. 5 d moll**

Napsal(a) 

Johann Sebastian Bach - Houslové koncerty a moll a E dur, Koncert pro dvoje housle d moll*, Braniborský koncert č. 5 d moll** Johann Sebastian Bach - Houslové koncerty a moll a E dur, Koncert pro dvoje housle d moll*, Braniborský koncert č. 5 d moll**

Daniel Hope - housle, Marieke Blankestijn - housle*, Jaime Martin - flétna**, Kristian Bezuidenhout - cembalo, varhany, Chamber Orchestra of Europe. Produkce: John West. Text: A, F, N. Nahráno: 31. 10. - 2. 11. 2005, St Paul0˜s Church, Deptford, Londýn. Vydáno: 2006. TT: 63:37. DDD. 1 CD Warner Classics 25646245-2 (Warner Classics).

Daniel Hope je zajímavým zjevem současného hudebního světa. Jeho nahrávací kariéra je pozvolná a výrazně na sebe strhává pozornost vlastně až na hraně mezi obdobím "mladosti" a středním věkem. Vloni vydaná nahrávka Bachových koncertů s Evropským komorním orchestrem pro Warner Classics je zároveň u této firmy labutí písní, neboť letos v létě už bude debutovat u Deutsche Grammophon s Mendelssohnovým Koncertem e moll. Možná by byla na místě otázka, proč zhýčkaná firma DGG, která je v angažování umělců většinou, ne však vždy, tak vybíravá, ho přetáhla konkurenci? Hope je jako člověk i muzikant neobyčejně charismatický člověk, který umí navázat téměř s jakýmkoliv publikem bez vnějších podpůrných atributů ihned kontakt a pro DGG je důležité, že to dokáže i skrze zdánlivě chladné digitální médium CD nebo DVD. Navíc je na prioritních trzích Británie, Beneluxu a USA stále víc populárnější. Co by to však bylo platné bez uměleckého fundamentu. Je to především excelentní virtuos, který skutečně nemá vůbec žádné problémy zahrát cokoliv. Jeho technika je podobně zázračná jako kdysi u Gidona Kremera, vždy průzračná, každý tón je jasně čitelný, což mimochodem o řadě českých houslistů nemohu říci. Svoji dravost a energičnost promítá i do obou Bachových koncertů, Dvojkoncertu d moll , kde s pokorou přenechal part 1. houslí vedoucí hráčce orchestru, a do pátého Braniborského koncertu s vynikajícím flétnistou Jaime Martinem. Tempa krajních vět jsou doslova krajní, mohou vzbudit ostrou diskusi, ale nepřekračují hranice přehlednosti a muzikantské logiky. Daniel Hope určitě stojí za detailní poznání, neboť může být velkou hvězdou blízké budoucnosti. (Opět musím uplatnit obligátní codu: Vážení dramaturgové, promotéři a ředitelé, co Vy na to? Nepřijdete zase pozdě, jako se to stalo už několikrát?)

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.