úterý, 2. duben 2002

Johann Sebastian Bach: Dobře temperovaný klavír BWV 846-869, 1. díl

Napsal(a) 

booklet booklet
Je nesmírně potěšující, když osoba, jejíž jméno je pro řadu lidí zárukou kvality - u jiných zase následkem náhlého úbytku přejícnosti vyvolává mírné strnutí šíje -, nezneužívá svého vlastního postavení, ani se nenechá zlákat ku spokojenému přežívání a vyhřívání již zatepleného místečka. Jaroslav Tůma takovou osobou bezesporu je, což dokazuje i jeho pestrobarevná diskografie. Nespokojil se s nabytými oceněními, vymýšlí si na sebe náročné projekty a hraje zřejmě na vše, co, byť jen vzdáleně, vypadá jako klávesový nástroj. Jedním z jeho dalších úspěšných počinů je i recenzovaná nahrávka. Bachův Dobře temperovaný klavír byl již mnohokrát hudebně ztvárněn v provedení na klavír či cembalo, ale snímky s interpretací na klavichord lze považovat spíše za bílé vrány. Už z toho důvodu je tato nahrávka výjimečná. Přináší totiž možnost zaposlouchat se do proslulého Bachova díla v jiném zvukově-barevném hávu, než na jaký bývá posluchač zvyklý. Klavichord zní sice podobně jako cembalo, ale hráč zde může ovlivnit "nejen dynamiku jednotlivých tónů, ale i jejich barvu, znělost a dokonce i výšku", jak se píše v komentáři v bookletu (Tůma interpretuje skladby na kopii nástroje z roku 1760, kterou v roce 1999 postavil Martin Kather). Tůmovi se vykreslení nejrůznějších barev a využití všech možností, které se při hře na klavichord nabízejí, podařilo vynikajícím způsobem. Co se dynamiky a barvy týče, střídání měkčího, tvrdšího, jemnějšího a ostřejšího zvuku je v jeho podání zcela logické i přirozené, charakter jednotlivých preludií a fug je navíc podtržen skvěle vypracovanou artikulací - ta se opravdu hned tak neslyší! Nahrávka tedy splňuje všechna kritéria, na jaká si náročný posluchač vzpomene: je zajímavá, pestrá, působivá, zábavná, muzikantsky živá, z hlediska autenticity historicky poučená, technicky bezproblémová, logicky vystavěná. Nelze tedy než zopakovat, že se jedná o snímek se vším všudy výjimečný, dodat, že je prostě - nebojme se toho - dokonalý a Jaroslavu Tůmovi popřát, aby zůstával i nadále zdravě nespokojený a nepřestával posluchače překvapovat novými zajímavými projekty.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 63:10 + 67:20

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.