čtvrtek, 10. červen 2004

Johann Sebastian Bach: Das Wohltemperierte Klavier BWV 846 - 893

Napsal(a) 

booklet booklet
Historická nahrávka Bachova Dobře temperovaného klavíru je více než poctou skladateli zvukovým pomníkem umění slavného pianisty Edwina Fischera (1886-1960). Umělec, jehož provedení Bachovy Chromatické fantasie a fugy je dodnes považováno za jedno z nejvýznamnějších, se na snímku představuje jako autorův oddaný ctitel, který však svému idolu "nepodlézá" a zachovává si vlastní - dosti osobitou - tvář. Otázkou je, nakolik toto vyznání posluchače přesvědčí, zaujme, nakolik se s ním ztotožní. V první linii jistě oceníme Fischerovu vynikající techniku (připomeňme, že stejně jako Arrau, Rubinstein a Kempff byl žákem úspěšného pedagoga 20. století Martina Krauseho v Berlíně), schopnost "rejstříkového" odlišení a vdechnutí velice přesvědčivého charakteru každé ze skladeb. Poté nás zaujme, že mnohé části jsou vystavěny skoro až nadzemsky přirozeně (například Fuga Es dur BWV 876 ), škoda, že však ne vždy a všude. Zhýčkaní zvukově-úhozovou kulturou většiny současných pianistů nebudeme zřejmě oslněni syrově vyraženými tóny, ať už podtrhují náladu skladby sebe lépe. Nejspornějším momentem bude nejspíš volba temp, které proměňují některé části v barokní "etudy" nebo jsou zamlženy pedálem do té míry, že vyznívají spíše jako kulisa, ozdoby hrané téměř před dobou zarazí zřejmě každého. Přestože se jedná o sporné a leckdy diskutabilní prvky, vnitřní přebujelé charisma a jasný názor, ať už je dnes posuzován z kteréhokoli úhlu pohledu, umělcům této doby upřít nemůžeme. Jako dokument, podnět, výzva a inspirace jsou podobné nahrávky více než užitečné.

Vydavatel: TIM Cz / Bohemian Music Service

Stopáž: 77:54 + 77:35 + 78:25

Nahráli: Edwin Fischer - klavír

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.