Aria Variata „alla Maniera Italiana“ BWV 989
Sonáta D dur BWV 963
Partia A dur BWV 832
Suita F dur BWV 823
Adagio G dur BWV 968
Fuga C dur BWV 953
Jesu meine Zuversicht BWV 728
Wer nun den lieben Gott lässt walten BWV 691
Fantasie a fuga a moll BWV 944
Angela Hewitt – klavír. Produkce: Ludger Böckenhoff. Text: A, F, N. Nahráno: 2/2004, Henry Wood Hall, Londýn. Vydáno: 2004. TT: 67:42. DDD. 1 CD Hyperion CDA 67499 (distribuce Classic).
Kanadská pianistka Angela Hewitt je už řadu let zkušenou plavkyní v hlubinách bachovského oceánu. Dcera katedrálního varhaníka v Ottavě měla jistě k Bachovi blízko již od dětství a že má na tohoto skladatele správné „buňky“, dosvědčilo její vítězství v roce 1985 v bachovské Mezinárodní klavírní soutěži (v Torontu). Víc jak deset let se Hewitt soustavně věnuje Bachovým sólovým dílům v rámci svých nahrávacích aktivit pro Hyperion, přičemž recenzovaná nahrávka – v pořadí desátá – tuto řadu završuje. Ve snaze ukázat rozmanitost Bachovy tvorby zde pianistka předkládá mozaiku skladeb z různých období autorova života a svůj výběr v textu bookletu také poučeně a kvalitně komentuje.
Na první poslech upoutají pozornost obě varhanně znějící Fantasie a fugy a moll BWV 904, 944 z výmarského období nebo raná Aria Variata „alla Maniera Italiana“ BWV 989 , u níž Hewitt logicky předpokládá, že byla napsána pro typ pedálového cembala. Zajímavostí je také kukačkové a slepičí téma v závěru Sonáty D dur BWV 963 nebo Adagio G dur BWV 968, které zřejmě transkriboval Bachův syn Wilhelm Friedemann podle první části Sonáty C dur pro sólové housle BWV 1005 .
Angela Hewitt jako by zmíněný varhanní rys mnoha z uváděných děl upřednostnila. Všímá si především linie vedení hlasů, velice pečlivě podtrhuje harmonické zvláštnosti (například v Adagiu G dur) a především ve fantaziích se snaží tóny udržet ve zvuku, aniž by byly zamlženy přílišnou pedalizací. Pianistka se poměrně pečlivě věnuje úhozovým odlišnostem, nejsou pro ni však zřejmě prioritou. Nesnaží se ukazovat barvy, spíš linie a křivky. Pro toho, kdo očekává silnou atmosféru, snového či zádumčivého Bacha, bude tento prvek představovat větší či menší překážku.
Pojetí Angely Hewitt není sice na této desce omračující, nepřitiskne posluchače do sedadla, ani zřejmě nevyvolá mrazení, ale po několikerém poslechu zjistíte, že vás nenápadně okouzlilo. Vyváženou přemýšlivostí, kultivovaností, nadhledem a nevyumělkovanou přirozeností. Tato deska je důstojným završením bachovské řady, nikoli jejím vyvrcholením.
Vydavatel: Hyperion/distribuce Classic
Stopáž: 67:42
Nahráli: Angela Hewitt – klavír
Body: 4 z 6
