booklet
Není tomu tak dávno co čtenářům HARMONIE byly představeny dvě mše (
in D ,
in B ) od J. N. Hummela (1778-1837). Chandosu se nyní snaží konkurovat label Naxos, který přichází se světovou premiérou slavnostní
Mše in C . Podobně jako obě předchozí i toto dílo patří ke skladbám, které tento bratislavský rodák složil na přelomu 18. a 19. století pro knížete Mikuláše II. Esterházyho. Přestože Hummel pochopitelně nezapře znalost díla svého uctívaného staršího kolegy Josepha Haydna, jeho mše má osobitou tvář. Snad nejnápadnějším odlišným formálním prvkem je potlačení rolí sólistů, kteří mají pouze ansámblové
Sanctus a rozsáhlé
Benedictus . Nehledě na některé takřka povinné dobové kompoziční prostředky a postupy (smyčcová tremola, crescenda, fanfárové motivy s žesti a vydatným vířením kotlů a podobně), celá mše je bohatá co do harmonického vyjadřování, barevných kombinací i motivů, z nichž přinejmenším začátek
Agnus promlouvá již jazykem romantismu. Těžiště práce spočívá na sboru a orchestru, což přispívá - měřeno v kontextu dobové chrámové tvorby - i k celkově vážnějšímu a svým způsobem i intimnějšímu charakteru této mše, a to přesto, že zde samozřejmě najdeme i řadu svižných témat, typických pro vídeňský klasicismus. Nahrávku mše doplňuje ještě
Te Deum téhož autora, které ač převážně v tónu velebném (s několika a cappella úseky) nepostrádá vnitřní puls. Celý snímek je od orchestru přes sbor, sólisty až po dirigenta dílem novozélandských umělců. Čtveřice sólistů sestává vesměs ze zkušených a technicky dobře vybavených zpěváků. Výrazově náročné Benedictus zvládají se ctí, ale přeci jen bez hlubšího účinku, na čemž mají (podle mého soudu) podíl i méně atraktivní témbry dámských hlasů. U sboru (
TOWER Voices New Zealand ) je třeba ocenit práci s dynamikou, jisté a pěkné tóny i v krajních polohách, čitelné polyfonní plochy i vyzpívané ozdoby. Hra orchestru je rovněž citlivá, přesná a charakter jednotlivých úseků je vystižen přesvědčivě. Přestože celkově skladba dýchá a interpretace
Uwe Grodda působí stylově (sbor dokonce vyslovuje německou výslovností), přeci jen zbývá ještě prostor pro plastičtější, živější artikulaci i výslovnost a místy jemnější zvuk. V celkové bilanci (do níž je třeba zahrnout i kvalitní průvodní studii v bookletu) však nelze tuto nahrávku než posuzovat velmi příznivě a všem zájemcům ji doporučit.
Vydavatel: Naxos / Classic
Stopáž: 56:59
Nahráli: Patricia Wright, ZanMcKendree, Patrick Power, David Griffiths, TOWER Voices New Zealand, New Zealand Symphony Orchestra, Uwe Grodd
Body: 4 z 6
