Johann Nepomuk Hummel – Mathilde von Guise

Kristine Gailitte – soprán, Eva Šušková – soprán, Philippe Do – tenor, Marian Olszewski – tenor, Ondrej Šaling – tenor, Pierre-Yves Pruvot – baryton, Martin Mikuš – baryton, Sbor Alea, Branislav Kostka – sbormistr, Solamente naturali, Miloš Valent – umělecký vedoucí, Didier Talpain – dirigent. Text: A. Nahráno: 2008. Vydáno: 2010. TT: 102:09. DDD STEMRA. 2 CD Brilliant Classics 94043.

Bratislavský rodák Jan Nepomuk Hummel (1778 – 1837) patřil ve své době k předním světovým pianistům, skladatelům i pedagogům. O svém umění klavírní hry i skladby dokázal přesvědčit hudební publikum v celé Evropě. Postupem času vystřídal několik působišť – začínal v Eisenstadtu a svou úspěšnou kariéru zakončil ve Výmaru.

V současné době, kdy stále pokračuje trend objevovat a uvádět zapomenutá hudební díla minulých kulturních epoch, je vhodná příležitost dostat do popředí zájmu badatelů a hudební veřejnosti i Hummelovu operní tvorbu, která je z jeho díla známa nejméně. Přitom nelze nepřipomenout, že Hummelovou manželkou byla výborná operní zpěvačka Elisabeth, roz. Röcklová. Ze světa opery, který dobře znal, čerpal i při kompozici variací i dalších forem klavírní hudby na témata z oper jiných skladatelů (Mozarta, Glucka, Cherubiniho ad.).

Většinu svých oper složil Hummel v době svého působení na dvoře knížete Esterházyho. Mathilde von Guise je v pořadí jeho devátou operou a je z celého autorova operního díla nesporně nejznámější. Měla premiéru ve vídeňském divadle U Korutanské brány v březnu roku 1810 a sklidila příznivé kritiky. V r. 1821, tedy již v době svého působení ve Výmaru, ji Hummel revidoval a nově uvedl v tamním dvorním divadle. Existují tedy dvě verze: vídeňská a výmarská. Již v roce 1822 bylo dílo provedeno v Praze, poté pak v Rize (1825) a v Berlíně (1833). Mathilde byla také jako jediná z autorových oper vydána tiskem v Lipsku, a to v roce 1823 v úpravě pro klavír a s opusovým číslem 100.

Libreto k tříaktové opeře nazvané Mademoiselle de Guise , které napsal dnes již neznámý, ve své době však ctěný básník Emmanuel Mercier-Dupaty, je původně francouzské, podobně jako jeho námět. Děj se odehrává v 16. století. Bylo napsáno v žánru opéra-comique, v němž se árie, ansámbly a sbory střídají s mluveným slovem. Hummel pro Vídeň nechal přeložit libreto do němčiny. U příležitosti tiskového vydání pak bylo libreto z Hummelova podnětu přeloženo i do italštiny. Základem děje je romantický příběh velké lásky. Hlava mocného rodu, který je hlavní oporou katolické strany ve Francii, vévoda de Guise, hodlá z politických důvodů provdat svou sestru Mathildu za polského krále Jindřicha z Valois. Ona však miluje hraběte z Beaufortu. Po běžných operních dějových peripetiích láska zvítězí – v tomto případě dokonce i nad kalkuly vysoké politiky. Hlavní realizátor projektu novodobé světové premiéry a nahrávky Hummelovy opery Didier Talpain je dirigentem a muzikologem. Je jedním z autorů rekonstrukce díla a zároveň kulturním atašé Francie na Slovensku. Projekt je tedy francouzsko-slovenský. Francie je v něm zastoupena nejen osobou dirigenta, ale i několika sólisty. Slovenskou stranu reprezentují další sólisté, sbor Alea vedený Branislavem Kostkou a již renomovaný bratislavský soubor Solamente naturali, který se specializuje na autentické provozování staré hudby na dobových nástrojích a jehož uměleckým vedoucím je Miloš Valent. V lednu 2011 nabídla svému obecenstvu představení Mathildy von Guise Opera Slovenského národního divadla. Předtím ale již byla skladba uvedena ve třech francouzských městech. Realizátoři díla představili verzi z roku 1821, kdy Hummel již působil ve Výmaru. Tříaktové dílo se skládá z 18 čísel. Z nich 12 je ansámblových, což je neobvykle vysoký počet. Z libret byla upřednostněna italská verze. Na recenzovaném CD je mluvený text zcela vypuštěn a posluchači se tak nabízí čistě hudební složka opery.

V hudbě Hummelovy opery je markantní vliv vrcholné operní tvorby Mozartovy, ovšem projevují se zde i raně romantické prvky. Zřejmá je Hummelova instrumentační zdatnost, vyvěrající z jeho skladatelských i kapelnických zkušeností. Za všechny jeden příklad, který neunikne snad žádnému posluchači: je to Mathildina romance L’ombrosa notte, vien (Přijďte, stíny noci) ze třetího dějství, citová a přesvědčivá, snad vůbec nejlepší číslo opery, na čemž má výrazný podíl i instrumentace s třemi violoncelly a kontrabasem místo houslí a viol, což přispívá k výbornému hudebnímu vystižení textu. Pěvecké obsazení působí zcela vyrovnaným dojmem; nikdo ze sólistů nevyčnívá. V hlavních, pěvecky značně náročných rolích se představují zkušení francouzští umělci: sopranistka Kristine Gailitte jako Mathilda, tenorista Philippe Do jako Beaufort a barytonista Pierre-Yves Pruvot jako Vévoda. Vedle nich se velmi dobře uplatňují mladí slovenští sólisté: Eva Šušková jako Claudina, Ondrej Šaling jako Valentino a Martin Mikuš jako Nicolo. Za všechny jejich výstupy budiž připomenut skladatelsky i interpretačně velmi zdařilý duet Tuo amor sol per me ze začátku 2. dějství. Epizodní roli Leszenského zpívá bezpečně Marian Olszewski . Sbor Alea i soubor Solamente naturali plně dokázali využít příležitost, která se jim v projektu nabídla. Dlužno ještě dodat, že na kompaktu jsou jako apendix uvedena ještě dvě čísla: Ouvertura in C k vídeňské verzi díla a kratičké Pastorale sul palco in D, které bylo původně vloženo mezi 11. a 12. číslo. Booklet je však výrazným minusem tohoto disku; je sice opatřen stylovým obrazem nazvaným Polibek a pocházejícím od milánského romantického malíře Francesco Hayeze (v textu mylně uvedeného pod jménem Havez), ovšem bohužel postrádá jednu zcela základní věc, totiž text opery. Nenajdeme zde ani hlasové obory jednotlivých sólistů, ani bližší informace o nich, ač jsou zde například vypsána jména všech orchestrálních hráčů. Nahrávka Hummelovy opery Mathilde von Guise, realizovaná na dobové nástroje, je nicméně dalším důkazem, že stojí za to s láskou a poučeně oživovat zapomenutou hudbu minulosti.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: