neděle, 8. únor 2009

Johann Melchior Gletle - Triumphale Canticum

Napsal(a) 

Johann Melchior Gletle - Triumphale Canticum Johann Melchior Gletle - Triumphale Canticum

Musica Fiorita, Daniela Dolci. Produkce: B. Trebuch. Text: A, N. Nahráno: 5/2005, Heilig-Kreuz-Kirche, Binningen. Vydáno: 2007. TT: 76:57. DDD. 1 CD ORF1 CD461.

Johann Melchior Gletle (1626 – 1683) patří k množství skladatelů 17. století, kteří zasvětili svůj život službě církvi a zaplnili kůry řadou žalmů, motet, litanií a mešních kompozic, které byly zpravidla o padesát let později zničeny a nahrazeny modernějším repertoárem. Gletle, ač rodem Švýcar, působil většinu života v Augsburgu, kde se roku 1654 stal kapelníkem (a zároveň varhaníkem) místní katedrály. Augsburg byl nejen významným obchodním městem, ale rovněž velkým centrem knihtisku, což nepochybně Gletleho přivedlo k vydání velké části svého díla tiskem, čímž jej zachránil pro budoucí pokolení. Na rozdíl od jiných autorů Gletle rozhodně nepatří jen do kompendií barokní hudby nebo slovníků švýcarských skladatelů. Jeho melodická invence čerpá z italských i domácích zdrojů, harmonie je poměrně bohatá, umí vystavět melodickou větu, vytvořit dramatické kontrasty i zajímavě pointovat. Umělecké obhajoby díla tohoto autora se ujala Daniela Dolci se svým souborem dobových nástrojů Musica Fiorita , který lze označit jako další plod basilejské Scholy Cantorum. Pro svůj snímek Dolci vybrala 12 skladeb (většinou pro menší obsazení) ze tří sbírek, které Gletle vydal v roce 1667 a 1681. Dramaturgie je šťastná, vlastní interpretace trpí spíše jen v detailech a „materiálu“ – zejména u Agnieszky Kowalczyk je příliš často slyšet „knedlíček“ a zúžený tón a podobně barva tenoristy Henninga Klockeko není ve výškách zrovna okouzlující. Skutečný problém představuje ovšem kontratenorista Denis Lakey , jehož zahuhlaný tón posouvá interpretaci až na hranici parodie (track 10 citlivějším posluchačům opravdu doporučuji vynechat). Celkové hudební nastudování, frázování, odstiňování barev nástrojů (cinky, trombony, housle, violy, theorba i harfa), volba temp i celková souhra jsou však až na drobnosti (intonace) na vysoké úrovni a dělají Gletleho hudbě čest. Doporučuji k samostatnému ohledání.

Body: 4 z 6

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.