Johann Jakob Froberger – Clavichord Fantasias

Jaroslav Tůma – klavichord. Text: Č, A. Nahráno 2009, Borovany. Vydáno: 2011. TT: neuvedeno. DDD. 1 CD Arta (2HP Production) F 10184.

Nová nahrávka Jaroslava Tůmy zavádí posluchače do 17. století – doby, kdy se hudebníci dobrodružně toulali Evropou, jejíž země a regiony měly svůj specifický ráz. Ten se otiskl do myslí i tvorby putujících hráčů a skladatelů, a ať už dokážeme tyto vlivy zaznamenat, či ne, je pro nás tato hudba, nesvázaná pravidly, osvěžující a překvapivá. Jméno skladatele Johanna Jakoba Frobergera je na obalu nové desky z produkce české firmy Arta vyvedeno stejně velkým písmem jako jméno interpreta Jaroslava Tůmy. To není neskromnost: když otevřeme booklet, zjistíme, že devět z jedenadvaceti tracků jsou Tůmovy vlastní improvizace, jimž daly podnět Frobergerovy motivy.

Johann Jakob Froberger je v dějinách hudby vlivnou postavou, ale z jeho života známe jen fragmenty. Narodil se ve Stuttgartu roku 1616 a smrt jej zastihla o jednapadesát let později ve Francii. Působil jako hudebník u vídeňského dvora, pobyl v Římě u Frescobaldiho, Florencii, Mantově, na dlouhém putování se zastavil v Drážďanech, Bruselu a přes Antverpy se dostal do Paříže. U šlechtických dvorů byl pro své hráčské schopnosti vřele vítán a podle badatelů není vyloučené, že těchto příležitostí využíval i ke špionáži pro svého zaměstnavatele… Jak Froberger zaznamenal v záhlaví své Suity č. 30 , jeho loď na cestě do Londýna přepadli piráti, takže na britskou půdu vstoupil s prázdnými kapsami. Nakonec se vrátil k císařskému dvoru ve Vídni, ale s nástupem Leopolda I. na trůn své místo ztratil. O zbývajících deseti letech Frobergerova života se dochovalo jen málo informací. Posledních osmnáct měsíců strávil ve službách ovdovělé vévodkyně Sibylly ve francouzském Montbéliard.

V souboru dochovaných Frobergerových skladeb najdeme v té době obvyklé formy klávesové hudby, tedy toccaty, ricercary, suity, capriccia, fantazie. Některým dala vzniknout konkrétní příležitost, třeba úmrtí panovníka či přítele nebo rozladěnost nad zmíněnou londýnskou příhodou. Froberger sice pomohl konstituovat pravidla žánru, ale jeho hudba zní velmi svobodně. Dává tušit, že vznikla často jako improvizace před publikem a prozrazuje smysl pro humor – složil například fantazii, jejímž tématem je prvních šest tónů stupnice, čemuž vtipně kontruje svou improvizací Jaroslav Tůma, který jako základ pro passacaglii vzal také stupnici, tentokrát sestupně.

Jaroslav Tůma měl při natáčení k dispozici tři nástroje z dílny německého stavitele Martina Kathera, v improvizacích vyzkoušel i hru na dva současně. Jak se píše v průvodním slovu, pro hudební fajnšmekry je klavichord ideální klávesový nástroj, umožňující ten nejúčinnější kontakt prstu se strunou. Tlakem na klávesy lze dokonce dolaďovat souzvuky a jemně vibrovat. Proto také skladatelé minulosti považovali klavichord za dokonalého prostředníka k vyjádření emocí. Ovšem málokteré ucho je dnes natolik nezasažené civilizací, že dokáže tyto nuance vnímat a ocenit. Je pochopitelné, proč se místem natáčení staly bývalé augustiniánské klášterní vinné sklepy v jihočeských Borovanech – poskytly dokonalé ticho. A zrovna takové ticho a soustředění k poslechu by se měli snažit hledat ti, kdo se rozhodnou desku si koupit. Při jízdě autem z ní požitek opravdu nezískáte.

Jaroslav Tůma je velmi flexibilní muzikant, který dovede rozeznít vše, co má klávesy. Záběr jeho četných aktivit nelze vtěsnat do jednoho šuplíku a stejně tak nelze jeho přístup k interpretaci označit za „historicky poučený“. Sám vyjadřuje rezervovanost vůči tomuto hnutí v bookletu. V době, kdy je pro hráče na historické nástroje požadavek „autenticity“ nutností, což vede k jisté unifikaci, považuji Tůmův názor nikoli za snahu vymykat se, ale za sympatický návrat k přirozeným muzikantským instinktům.

Improvizace je umění, které z interpretační a pedagogické praxe takřka vymizelo. Varhaníci jsou v tomto čestnou výjimkou. Přitom není většího potěšení než z hudebních myšlenek rodících se a uplývajících v jediném neopakovatelném okamžiku. Jaroslav Tůma šel o krok dál, když své improvizace nahrál (ostatně nikoli poprvé) a tím umožnil jejich opakovaný poslech a hodnocení. Až na pár jakoby tápajících míst působí velmi uvolněně, někde mile archaicky, někde překvapivě moderně – ale totéž se dá říci o jejich předobrazech, a tak se vám možná stane, že při poslechu nepoznáte, jestli jde o fantazii z roku 2009 nebo 1640. A vlastně to přestane být důležité.

Nový přírůstek do bohaté diskografie Jaroslava Tůmy je zase něčím novým. Stírá hranice mezi hudbou zapsanou a improvizovanou, starou a novou. Díky dokonalému zvukovému záznamu nabízí obzvláštní sluchový požitek.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: