Authentic Quartet (Zsolt Kalló – housle, Balázs Bozzai – housle, Gábor Rác – viola, Csilla Vályi – violoncello. Produkce: Tibor Alpár. Text: A, N, F, M. Nahráno: 11. – 14. 2. 2007, Hungaroton Studio, Maďarsko. Vydáno: 2007. TT: 64:41. DDD. 1 CD Hungaroton Classic HCD 32495 (distribuce Panther).
S tvorbou rakouského skladatele Johanna Georga Albrechtsbergera (3. 2. 1736 Klosterneuburg – 7. 3. 1809 Vídeň) se dnes nesetkáváme příliš často, ač je její význam zřejmý. Studium hudby a filosofie zúročil nejprve působením v Melku a Rábu jako varhaník, posléze ve Vídni, kde se stal roku 1772 dvorním varhaníkem a roku 1792 kapelníkem při chrámu sv. Štěpána. Známkou jeho kvalit nejen interpretačních, ale též pedagogických je skutečnost, že díky své hluboké teoretické znalosti kontrapunktu a harmonie, které se staly doménou jeho díla, a díky trpělivosti, píli a snaze o ryzí projev, se brzy stal také vyhledávaným učitelem. Jeho školou prošel například Johann Nepomuk Hummel, Ignaz Moscheles, Josef Weigl, Ludwig van Beethoven (kterého poslal sám Haydn) či Ignaz von Seyfried, jenž později vydal jeho díla. Jako skladatel se věnoval především chrámové a komorní hudbě, tedy komponování mší, oratorií, fug. Převážná část jeho díla zůstala zachována pouze ve formě rukopisu, jednou z výjimek jsou smyčcové kvartety, jejichž část vyšla v Bratislavě v září 1789 v tiskařské dílně Jana Nepomuckého Schauffa. Patří ke stěžejním prvkům jeho díla, jsou zajímavě kompozičně propracované a skladatel v nich prezentuje své znalosti a schopnosti, díky kterým byl jeho vliv tak významný pro celou „vídeňskou školu.“
Právě tyto Kvartety C dur, g moll a Es dur op. 7 nastudoval a v premiérové nahrávce představil maďarský soubor Authentic Quartet (2002). Hudebníci, kteří se věnují hře na dobové nástroje, pojali přednes klasicky, nijak výrazně se neodchýlili od konvenčního projevu, pomalé části s krásnou kantilénou stejně jako ty svižnější suverénně vede primárius, ale celkově je zvuk místy syrový až drsný. Druhé housle se nedokážou příliš prosadit a až na intonační nepřesnosti a technické nedokonalosti lze nahrávku považovat za kompaktní, k čemuž přispívá evidentní snaha o přesvědčivé, procítěné vyjádření, tedy přesně o to, s čím by se jistě ztotožnil sám Albrechtsberger. Ačkoliv kvarteto nepatří k excelentním interpretům, je nutné ocenit zaujetí, se kterým jeho členové hrají, a pro doplnění mozaiky znalostí klasicistní hudby jistě stojí tato nahrávka za pozornost.
Body: 4 z 6
