Johann Christian Bach – Missa da requiem

Lenneke Ruiten – soprán, Ruth Sandhoff – alt, Colin Balzer – tenor, Thomas E. Bauer – bas, RIAS Kammerchor, Akademie für Alte Musik Berlin, Hans-Christoph Radermann – dirigent. Text: F, A, N. Nahráno: 11 / 2010, Jesus-Christus-Kirche, Berlín-Dahlem. Vydáno 2012. TT: 74:55. DDD. 1 CD Harmonia mundi HMC 902098.

Anglický, londýnský anebo milánský Bach – tak je s ohledem na svá působiště nazýván Johann Christian Bach (1735–1782), nejmladší, jedenáctý syn lipského kantora. Do Itálie odešel jako devatenáctiletý roku 1755, aby poznal tamější operní scénu. V Miláně získal za patrona uměnímilovného hraběte Agostina Littu a v Boloni se stal žákem slavného Giovanniho Battisty Martiniho, jednoho z nevýznamnějších pedagogů a teoretiků své doby, jímž byl velice ovlivněn. Bach konvertoval ke katolicismu a roku 1760 se stal varhaníkem milánského dómu. Jeho chrámové skladby (až na výjimky určené pro katolickou bohoslužbu) vznikly většinou během jeho italského pobytu, kupodivu ještě před jeho nástupem na varhanické místo v Miláně. V tomto městě bylo na jaře a v létě 1757 s velkým úspěchem provedeno několik Bachových rozsáhlých liturgických kompozic, které přinesly mladému skladateli uznání, mezi nimi bylo i zhudebnění padesátého žalmu Miserere mei Deus B dur a Requiem o třech částech (Introitus a Kyrie F dur a sekvence Dies irae c moll). Právě tyto skladby natočila Akademie für Alte Musik Berlin , pěvečtí sólisté Lenneke Ruiten , Ruth Sandhoff , Colin BalzerThomas Bauer , RIAS Kammerchor pod taktovkou Hanse-Christopha Radermanna . Není to jejich první nahrávka hudby anglického Bacha, ani první spolupráce těchto umělců – už roku 2004 natočila berlínská Akademie Bachovy symfonie a koncerty a spolu se jmenovaným sborem a jeho hlavním sbormistrem už pořídila objevný snímek díla Johanna Ludwiga Bacha, bratrance Johanna Sebastiana. Kompaktní disk s chrámovou hudbou milánského Bacha získal „choc“ francouzského časopisu Classica a další výtečná hodnocení. Není divu, skladby (a dalo by se o nich z hudebněhistorického hlediska debatovat) a jejich interpretace jsou skvělé. Výkony sólistů jsou vyrovnané jak hlasovou barvou, tak technicky v sólových galantních áriích, v duetech, tercetech a jednom kvartetu. Mně osobně se líbí zejména sborové části ve starém polyfonním stylu. Nahrávka má plastický zvuk a činí ucelený a vyvážený dojem. Přestože by dnešní posluchač v Requiem a Miserere nejspíš očekával smuteční a rozjímavý výraz, jak bylo obvyklé, jde převážně o líbeznou hudbu s klasicistní grácií.

Body: 5 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější