středa, 30. červenec 2003

Johann Adolph Scheibe: Sinfonie

Napsal(a) 

booklet booklet
Remasterovaný snímek s ukázkou instrumentálního díla Johanna Adolpha Scheibeho (1708-1776) odkrývá další polohu přechodového období mezi barokem a klasicismem. Scheibeho sinfonie pocházejí z 30. a 40. let 18. století a jsou ještě výrazně zakotveny v barokním stylu, s třídílným půdorysem a proměnlivým nástrojovým obsazením.

Scheibe pocházel z Lipska (kde také coby šestiletý hoch přišel nešťastnou náhodou o pravé oko), až do roku 1740 žil v Hamburku a Holsteinu. Poté přesídlil do Dánska, kde se stal královským kapelníkem (odtud pramení řada děl psaných pro speciální dvorské příležitosti) a stál také u zrodu dánské Hudební společnosti. Zkomponoval úctyhodných několik set skladeb (zhruba 600), z nichž většina se ale nedochovala především následkem požáru zámeckého hudebního archivu. (Naštěstí podobný osud nepotkal alespoň jeho knihy, jež v poklidu "přežily" v knihovnách.) Scheibe je příkladem autora, který se pohyboval v přerodovém období 18. století, postupně se zcela "rozešel" s barokním stylem, kritizoval jeho pompéznost a bombastičnost - pochopitelně především v italské opeře - a začal propagovat jednoduchou citovou melodii jako základní hudební prvek.

Concerto Copenhagen (označováno též jako CoCo ) je silné v "kramflecích" především co se smyčcové sekce týče, o stupínek horší je bohužel kvalitativně nevyrovnaná dechová složka. Je to škoda, protože soubor řízený Andrew Manzem dokáže docela výstižně pojmout afekty, technicky utáhnout svěží části a navíc představuje posluchači zajímavého autora. Nicméně i přes několik nedostatků jde o snímek povedený a jistě také inspirativní.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 61:37

Nahráli: Concerto Copenhagen, Andrew Manze

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.