pondělí, 3. leden 2005

Joe Maneri, Mat Maneri, Barre Phillips: Angles of Repose

Napsal(a) 

booklet booklet
Joe Maneri - saxofony, klarinet, klavír, Mat Maneri - housle, viola, Barre Phillips - basa. Vydáno 2004. 1 CD ECM 1862 (distribuce 2 HP Production). Otec a syn Maneriovi mají na kontě již slušnou řadu nahrávek pro ECM. Producent Manfred Eicher je totiž oslovil záhy po "objevení" tehdy více než sedmdesátiletého Joea Maneriho, učitele, skladatele a poučeného praktikanta mikrotonální hudební teorie malými freejazzovými labely Hat Hut a Leo Records v polovině devadesátých let.

Za dobu provozování a hlavně zapisování hudby vznikly v různých částech světa rozdílné tónové systémy. Maneriovi i jejich spoluhráči přiznávají, že tóny-zvuky jsou i mezi notami všech stupnic. Proto může jejich hudba znít "falešně" pro uši zmanipulované tzv. evropským temperovaným laděním. O to větší zážitek posluchače čeká, pokud se oprostí od "mřížek" tradice a ve svérázném hudebním toku rozpozná tematický materiál standardů - skladeb víceméně známých, ale rozhodně snesoucích nové zpracování. Významná je ovšem v hudbě Maneriových také skutečnost, že adekvátně k převážné tonální neukotvenosti jejich hudby se ani tempo v rámci jednotlivých improvizací/kompozic nedrží jednotného rytmického konceptu.

Pro nahrávání snímku Tales Of Rohnlief (1999) se k Maneriovým poprvé přidal veterán kontrabasové hry, ve Francii žijící Kaliforňan Barre Phillips . Výsledkem byla dokonale magická deska - recitací Joea Maneriho v jeho vlastním jazyce počínaje, bookletem jako z filmových verneovek režiséra Bořivoje Zemana konče.

Angles of Repose je druhým společným počinem tria Maneri-Phillips-Maneri. Titul lze přeložit jako "Úhly přirozeného sklonu" či "Úhly statického tření". Nahrávalo se v akusticky výjimečném prostoru, kamenné kapli svaté Filomeny, naproti domovu Barrea Phillipse v jihofrancouzském Puget-Ville. Hudba - teď už možná uchopitelná kategoriemi "komorní" (kvůli místu vzniku) nebo "jazzová" (prostě splňuje určitá paradigmata žánru, i rčením "Sound of Surprise" nebo prohlášením, že jazz není ani tak hudební styl jako spíš způsob, jak dávat dohromady dosud nespojené) - je každopádně nádherná.

Možná ji nejlépe vystihuje komentář sedmdesátiletého Barrea Phillipse, který hrával s Colemanem Hawkinsem , Paulem Bleyem , Ornettem Colemanem , Ericem Dolphym a byl členem průkopnického souboru The Trio s Johnem Surmanem : "Tohle album byste měli poslouchat, jako by to byla stará deska z mississippského bahna. Zvuk a pocit jsou tu přístupovými kódy. Proč máme mimochodem rádi staré bluesmeny? Pro jejich vypravěčství. Pro jejich lidskost a duchaplnost. Někdy pro jejich podivné představy o ladění. A pro skutečnost, že jejich hudba říká: Tohle je můj život. Toto všechno je silně zastoupeno u Joea Maneriho."

Tóny a zvuk jednotlivých nástrojů se tu slévají takovým způsobem, jaký jsme si uměli dříve jen stěží představit.

Vydavatel: 2 HP Production

Nahráli: Joe Maneri - saxofony, klarinet, klavír, Mat Maneri - housle, viola, Barre Philips - basa

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.