Za dobu provozování a hlavně zapisování hudby vznikly v různých částech světa rozdílné tónové systémy. Maneriovi i jejich spoluhráči přiznávají, že tóny-zvuky jsou i mezi notami všech stupnic. Proto může jejich hudba znít „falešně“ pro uši zmanipulované tzv. evropským temperovaným laděním. O to větší zážitek posluchače čeká, pokud se oprostí od „mřížek“ tradice a ve svérázném hudebním toku rozpozná tematický materiál standardů – skladeb víceméně známých, ale rozhodně snesoucích nové zpracování. Významná je ovšem v hudbě Maneriových také skutečnost, že adekvátně k převážné tonální neukotvenosti jejich hudby se ani tempo v rámci jednotlivých improvizací/kompozic nedrží jednotného rytmického konceptu.
Pro nahrávání snímku Tales Of Rohnlief (1999) se k Maneriovým poprvé přidal veterán kontrabasové hry, ve Francii žijící Kaliforňan Barre Phillips . Výsledkem byla dokonale magická deska – recitací Joea Maneriho v jeho vlastním jazyce počínaje, bookletem jako z filmových verneovek režiséra Bořivoje Zemana konče.
Angles of Repose je druhým společným počinem tria Maneri-Phillips-Maneri. Titul lze přeložit jako „Úhly přirozeného sklonu“ či „Úhly statického tření“. Nahrávalo se v akusticky výjimečném prostoru, kamenné kapli svaté Filomeny, naproti domovu Barrea Phillipse v jihofrancouzském Puget-Ville. Hudba – teď už možná uchopitelná kategoriemi „komorní“ (kvůli místu vzniku) nebo „jazzová“ (prostě splňuje určitá paradigmata žánru, i rčením „Sound of Surprise“ nebo prohlášením, že jazz není ani tak hudební styl jako spíš způsob, jak dávat dohromady dosud nespojené) – je každopádně nádherná.
Možná ji nejlépe vystihuje komentář sedmdesátiletého Barrea Phillipse, který hrával s Colemanem Hawkinsem , Paulem Bleyem , Ornettem Colemanem , Ericem Dolphym a byl členem průkopnického souboru The Trio s Johnem Surmanem : „Tohle album byste měli poslouchat, jako by to byla stará deska z mississippského bahna. Zvuk a pocit jsou tu přístupovými kódy. Proč máme mimochodem rádi staré bluesmeny? Pro jejich vypravěčství. Pro jejich lidskost a duchaplnost. Někdy pro jejich podivné představy o ladění. A pro skutečnost, že jejich hudba říká: Tohle je můj život. Toto všechno je silně zastoupeno u Joea Maneriho.„
Tóny a zvuk jednotlivých nástrojů se tu slévají takovým způsobem, jaký jsme si uměli dříve jen stěží představit.
Vydavatel: 2 HP Production
Nahráli: Joe Maneri – saxofony, klarinet, klavír, Mat Maneri – housle, viola, Barre Philips – basa
Body: 5 z 6
