Joaquín Rodrigo
Concierto de Aranjuez, Fantasía para un Gentilhombre, Concierto para una Fiesta
David Russel – kytara, Naples Philharmonic Orchestra, Erich Kunzel. Produkce: Robert Woods. Text: A. Nahráno: 29. – 30. 4. 1997, Philharmonic Center for the Arts, Naples, Florida. Vydáno: 1997. TT: 72:10. DDD. 1 CD Telarc CD-80459 (distribuce Classic). Alternativa: Pepe Romero, Philips 4756545; Narciso Yepes, Deutsche Grammophon 474666-2.
Nahrávka Rodrigových skladeb, kterou po deseti letech vydává firma Telarc v reedici, se na trhu mezi množstvím „Aranjuezů“ a Fantazií pro šlechtice rozhodně neztratí. Britský kytarista David Russel je virtuóz s jasnou uměleckou vizí a každý jeho projekt stojí za pozornost. Pro nahrávku Rodrigova kompletního díla pro sólovou kytaru a orchestr si Russel zvolil méně známý floridský Naples Philharmonic Orchestra, který se se svým úkolem vypořádal velmi dobře, především se představil jako tvárné těleso výtečně se přizpůsobující Russelovu frázování a agogice. David Russel je perfekcionista, který má své pojetí vždy propracované do nejmenších detailů. Nebojí se lyrického frázování, hodně pracuje s agogikou – často zvolňuje tempo při uvádění vedlejšího tématu. V notoricky známém Conciertu de Aranjuez se individualita hráče může projevit snad nejvíce v rozsáhlé sólové kadenci druhé věty. (Jeden z největších „hitů“ klasické hudby napsal Rodrigo v době, kdy se radostně očekávaná událost změnila v tragédii – jeho žena bojovala o život po porodu mrtvého dítěte.) Různé interpretace mohou vyvolávat různé pocity: zatímco hra Narcisa Yepese je plná „člověčiny“, slyšíme v ní člověka, který se snaží co nejlépe a nejpoctivěji vypořádat se svým úkolem, Pepe Romero jako by se ve své hře dotýkal otázek, které si člověk klade a na které nedokáže najít odpověď. David Russel žádné nezodpověditelné otázky nezná. Jeho hra je precizní, jasně formulovanou odpovědí, kterou podává tak sugestivně a sebejistě, že posluchače ani nenapadne, že by něco mohlo či mělo být jinak – rád se nechá Russelovým pojetím strhnout. I zvukově je na této nahrávce kytara dominující, je „vytažena“ tak, že si Russel může dovolit pracovat s nejjemnějšími nuancemi a ani tón se neztratí ve zvuku orchestru.
Body: 5 z 6
